Články

Není zde řeč o prasátcích, ale o vašich malých drobečcích, kteří se učí jíst. A to zcela sami! No dobře, možná je tak trochu řeč i o prasátcích, ale roztomilých a vonících, ale jen tak vypadajících 🙂

V knížce Nejšťastnější batole v okolí od Harveyho Karpa jsem se kdysi dočetla o indiánech a jejich způsobu „odplenkování“. A celá ta plenko hitparáda se mi propojila. Neustálé hlídání, zda se dítěti zrovna nechce a vysazování na nočník. Nebo jsem také slyšela, že někdo musel pořídit nočník s dítětem (jakože si ho to dítě vybere samo v obchodě, a pak k němu má kladný vztah)… Nebo kupování hracího nočníku, který zahraje, když do něj spadne „výtvor“. 😀
Karp píše, že indiáni ve 24 měsících dítěte vedou takzvanou osvětu. Do té doby dítě vykonává svou potřebu „kudy chodí“, nebo kudy z něj něco vypadne. Ve dvou letech si indiáně vezmou stranou a vysvětlí, že takto se to již dělat nebude, že pro vykonání potřeby je určeno ono místo v rohu týpí. A světe div se, děti to pochopí a začnou chodit tam, protože je na to jejich nervová soustava již vyspělá. Do dvou let nejsou tedy za nehody káráni, nebo poučování, nebo vysazováni na nočníky.