Články

Nošení dětí na vlastním těle bylo ještě před pár lety něco „jiného“, pamatuji si, jak jsem nosila svého prvního syna (a to už bude víc jak 10 let) a byla jsem takovým tím šafránem. Tehdy jsem si oblíbila nosítko, co si totiž budeme povídat, mě ty „batikované“ šátky prostě evokovali přírodu, kterou sice miluju, ale podpaží jsem si holila vždycky, bez ohledu na trendy od Madony. No nic. Doslova jsem propadla kouzlu nošení dětí a všechno se mi začalo spojovat, dávat smysl. Zážitky, které jsem posbírala na cestách napříč světem, různé kultury, které ještě nejsou tolik ovlivněné naší rychlou technickou dobou a také knihy, které jsem začala hltat o výchově, přístupu k dětem. Tam bych určitě ráda zmínila alespoň jednu a tou byl Koncept kontinua. Doplnila jsem si vzdělání v oboru a maminkám začala poskytovat i poradenství v nošení. Završila jsem to certifikátem od Německé nosící školy Die Trageshule, a dokonce jsem jeden čas s kamarádkou švadlenou vyráběla šátky. Elastické jednobarevné – jen na začátek, protože jsem tak moc chtěla pomoct maminkám za kterými jsem chodila domů po porodu a přesně jsem věděla, že šátek by jim v tu chvíli tak bodnul… No ale než člověk něco doporučí a hlavně vysvětlí, že nošením své dítě nikdy nerozmazlí, bylo zkrátka lepší z kabelky vytáhnout svůj ušitý šátek, naučit maminku, jak vázat nejzákladnější úvaz a docílit tak spokojeného miminka i maminky. Většinou to dopadlo tak, že miminko uslo, my probraly věci, které bylo třeba a když jsem měla odcházet, neměla jsem to srdce je z šátku rozbalovat, a tak jsme se vždy domluvily, že jim ho nechám a oni mi jej pak pošlou zpátky. Nebo si jej rovnou pořídily, protože byly tak nadšené. Nicméně doba šla dál a objevovaly se firmy, které začaly šátky hromadně vyrábět a dalo by se říci, že díky bohu v ne tak divokých vzorech a prostě takové, které se hodí k moderní mámě, která chodí v konverskách, maluje se a taky občas vězme podpatky. Já se na výrobu vyprdla, své práce jsem měla dost a maminkám jsem šátky spíše půjčovala, protože mi byly od firem poskytnuty. Za mě win-win. To se psal tuším rok 2015. Další roky běžely a práce také.

Článek v týdeníku Květy