Články

Začnu trošku jinak, ale postupně se k ní dostanu. Setkávám se s rodiči, že tedy budou nosit své dítě, páč je to dobrý, ale uvnitř je ještě pořád hlodají ty dotěrné otázečky – a nezvykne si na to? Nebude rozmazlený? Dělám to dobře? Jak se to kurec palec váže? Nemůžu mu tím nějak uškodit? Proč teda brečí, když ho tam uvazuji? A v tu chvíli většinou stojíte doma u zrcadla, zpocený až na zadku a kontrolujte si úvaz, různě to štelujete a pomyslný papiňák se plní párou…

Kojící polštář – housenku jsem si koupila pár dní po tom, co mi doktor předal těhotenskou průkazku. Jako bych teď měla štempl na to, že jsem fakt těhotná. A můžu se začít připravovat. Výbava ne? Takže ještě tohle tohle tohle tohle a tohle a budu ready. A ta představa, jak budu vozit kočárek a v něm roztomiloučký bejby, trala la la la. Bum – realita. Zabolela. Mentální výbavu jsem odflákla asi, nebo co? Jenže, co si budeme povídat, ono se na to zase moc připravit nedá. A tak…