Rozchod s rodiči
20. října 2022 · Vanda Schreierová · Blog - život - poznání
Politika, životní prostředí mohou být třecími plochami s rodiči, nikdy to ale nezabolí tolik, jako když jde o péči a výchovu našich vlastních dětí. Pokud máte chápavé a tolerantní rodiče, kteří jsou otevření debatě a třeba se i nechat poučit od nás, je to fajn. Tolik to nevyčerpá.
Pokud tomu tak není, přináší to trápení na obou stranách. Vaši rodiče/ i ti „získaní“ už jednu možnost měli, možná více a pohled se jim také jistě měnil. Jsou v roli rodičů – autority, která předává znalosti, může poradit, ale také podržet. Pokud sám rodič nedospěje a nerozpozná, kdy je dobré mlčet a jenom být – oporou – případnou pomocí, dochází k pocitu, že vás má stále vychovávat. Vztah mezi dospělým osamostatněným dítětem a dospělým rodičem na úrovni – můžu pomoci, pokud požádáš, je zdravý a to oboustranně. Vyšší level je, když prarodič svého potomka až šikanuje, nedoceňuje, nebo sráží. V podstatě on sám má problém uznat a respektovat nás jako dospělé a odpovědné za své životy. Nás to sráží – „nejsme schopní udělat toto či ono, děláme to špatně a jinak a oni to ví lépe“ a jim to posiluje jejich sebevědomí, které má asi trhliny. Pokora a je totiž to, co takovým rodičům chybí. Celkově neshody bolí – bolí fakt, že se v rovině rodiny – výchovy či péče – musíme přít. Protože čert vem politiku v tuhle chvíli, že jo. Vše je o debatě, když ale někdo není schopný naslouchat, být otevřený novým přístupům a třeba je jen pozorovat, těžko vést debatu, a tak začíná rozchod s vlastními rodiči.
Začíná to:
Máš slabé mléko
Nezvedej ho pokaždý když zabrečí
Nenos ho pořád, bude rozmazlený
Rozhodně by s tebou nemělo spát, zvykne si
Mělo by dostat čajík / vývar
Na noc by mělo dostat kaši
Není mu zima – mělo by dostat rukavičky a čepičku
A to já jsem…. A to sousedka…
Proč proboha nemá dudlík?
Měla bys ho nechat vybrečet
Pláčem posiluje plíce a ducha
Pokračuje to:
On má ještě plínu? Ty ho neposazuješ na nočník?
Ty ještě kojíš? Vždyť je mu rok
Posad ho, ať taky něco vidí, jinak se sedět nenaučí
Dej mu botičky už, ať má oporu plosky
Musíš ho vodit za ruce, ať se naučí chodit
To vy jste měli takový chodítko, ohrádku a byl pokoj
Strašení Bubákem, když není „hodné“, nebo rovnou nasekat
Argumenty bývají:
„Já jsem to dělala takhle a podívej, taky žiješ.“
„Sousedovic vnuk už sedí…“
Mírová vlajka
Maminky, pokud se nemůžete domluvit, rozhodně nejste divné, nebo špatné. Vaši rodiče také vycházeli z toho, co znali a měli pocit, že to dělali dobře – přece by vědomě neškodili vlastním dětem… Vy teď také chcete dělat vše nejlíp a podle toho, co se k vám dostalo, jak se to dělá dnes. Pokud narážíte na nepochopení, netoleranci či dokonce na dehonestující přístup a nerespektování vaší mateřské kompetence a vás to trápí, řešte to hlavně doma – s partnerem, který by se za vás měl postavit. Je v pořádku být s rodiči na chvíli v rozchodu než vést války. Prarodiče by si měly užívat to, že nemusí řešit nepřeberné množství přístupů a věcí, které dnešní doba nabízí. Nekomentovat rozhodnutí rodičů, ale respektovat je. Nejdůležitější je pro děti láska a pozornost! Na tom bychom se měli bezpodmínečně shodnout a nejlepší, co mohou prarodiče pro své děti a vnoučata udělat je věnovat jim svůj čas – zeptat se, jak by mohli pomoci.
P.S. Pozor na hormony – ne každá poznámka je míněna, jako hození atomovky a uzurpování si „pravdy“, jak se nám – opilým hormony – může zdát.