Potratila jste? Nestyďte se. Já taky, dvakrát.
28. dubna 2019 · Vanda Schreierová · Blog - život - poznání, Těhotenství, Zdraví
Jakmile vám lakmusový papírek ukáže dvě čárky vyletíte na stý obláček a spadnete z něj při první ranní nevolnosti. Znám to. Než se rozkoukáte, držíte těhotenskou průkazku a máte naplánovaný první důležitý test – prenatální screening. Sotva jste se zbavily strachu, zda se vše povede, jestli je embryo na svém místě, jestli mu začalo bít srdíčko, jestli není něco špatně a přichází nový otazník. Bude miminko v pořádku, nebude mít nějakou vadu? Nadělily se tam ty chromozomy všechny správně? Příroda je většinou chytrá a dokáže poznat svou „chybu“. A tak je běžné, že zkrátka plod zanikne a dojde tedy k samovolnému potratu. O tom už se tak běžně moc nemluví.
Za a) děje se tak v době, kdy se těhotenství ještě většinou neoznamuje, protože je „brzo“. Ale my už jsme téměř dva měsíce a něco těhotné… a stále si držíme to malé tajemství v sobě – pro sebe. Čekáme. Sama jsem byla těhotná 5 krát. Třikrát se to povedlo až do konce, ale o dvě těhotenství jsem přišla. Bolelo to, hodně. Cítila jsem, že jsem selhala, ptala jsem se sama sebe proč se tak stalo, navíc jednou to byly dvojčátka. Nikdy jsem o tom moc nemluvila a přemýšlím proč? Proč nevyjádřit svou ztrátu, která je přirozená a bolí. Třeba by pomohla holkám jako jsem já se s tím lépe a dříve vyrovnat. Protože takové věci se dějou – a velmi často. A to je to za b) – stud. Nemluví se o něm, tolik se o něm nepíše, protože se za něj stydíme. Nedávno na sociální síti sdílela svou zkušenost Hilaria, manželka herce Alexe Baldwina. Sama je maminkou čtyř dětí a když se radovala z pátého těhotenství, přišla rána. Sdílela tuto událost s celým světem pomocí svého Instagramového účtu. Dostala se jí slova útěchy, která jí pomohla, ale také kritiky, proč tak osobní věc sdílí? Holka, palec nahoru. Každá informace si najde své místo a pokud to má pomoci ostatním holkám a vědět, že je to normální a děje se to, že nejsme špatné, je to správné. Mě by to tenkrát pomohlo.
Hilaria doslova napsala: „Tohle se teď děje – embryu sice tluče srdce, ale ne silně. A dítě moc neroste. Takže čekáme – a tohle je velmi těžké. Tak moc nejistoty… ale šance, že je tohle těhotenství životaschopné, jsou velice malé. Mám úplnou důvěru ve svou rodinu a vím, že se přes to dostaneme, i když ta cesta je těžká. Necítím stud ani hanbu. “
Tak emotivní a otevřenou zpověď snad ještě žádná žena v její situaci nenapsala. Protože přirozeně chceme sdílet to hezké. Ne to, co bolí. A těm, co se to nelíbí, těm se nelíbí život samotný, protože ten je, bohužel, občas bolestný. A proč by holka a její osobní profil, který má sílu, nemohl sdílet, tak silnou věc? Tak i já přiznávám, že jsem se dvakrát rozloučila s možnými třemi bytostmi. Proč k potratu dochází? Jaké jsou jeho příčiny a jak se s ním vyrovnat?
Proč k tomu dochází?
Je důležité si uvědomit, že nemůžete udělat téměř nic, abyste zabránili ztrátě těhotenství. Těhotenství předurčené k zániku nijak prodloužit nelze. Drtivá většina potratů zůstává nevysvětlených. Částečně proto, že se příčiny obvykle nezjišťují až do doby, kdy má žena za sebou dva nebo tři potraty. Nejčastějším důvodem potratu jsou genetické abnormality.
Devět z deseti těhotenství s genetickou abnormalitou zanikne během prvního trimestru. V normálních lidských buňkách je 46 chromozomů, někdy však mají buňky nesprávný počet chromozomů – tato chyba se nazývá aneuploidie a jejím nejznámějším příkladem je Downův syndrom, který je důsledkem tři kopií chromozomu 21.
Asi sedm z deseti ztrát během prvního trimestru je způsobeno chromozomálními problémy.
Jaké jsou jeho příčiny?
Potrat je obvykle jednorázovou záležitostí. Ale jak vidíte u mě, může se opakovat. Nicméně každý dvacátý pár zažije i dva potraty za sebou a jeden pár ze sta dokonce tři nebo více – tento stav se pak nazývá opakovaný samovolný potrat.
Jehož příčiny mohou být:
• abnormality dělohy
• poruchy srážlivosti krve
• chromozomální abnormality
• poruchy imunitního systému
• hormonální poruchy
• infekce
• faktory životního stylu, jako je kouření, alkohol a rekreační drogy
Kdy je potřeba vyšetření?
Pokud za sebou máte více než dva potraty, budete nejspíš odeslána na vyšetření k odborníkovi. U více než poloviny případů se příčina potratu nemusí zjistit. Což je na druhou stranu dobrá zpráva, protože to znamená, že v budoucnosti budete schopná donosit zdravý plod bez lékařského zásahu.
Jak potrat probíhá?
Samovolný, neboli spontánní potrat poznáte sama tak, že začnete krvácet, plod se v tuto chvíli začal oddělovat ze stěny dělohy a její výstelky a začíná se odlučovat. Většinou se již nedá nic dělat. Ale v každém případě navštivte lékaře, aby překontroloval, zda se plod odloučil celý a zda není potřeba provézt revizi dělohy. V dalším případě může jít o tzv. zamlčený potrat, u mě to byl právě tento případ v obou ztracených těhotenství. Žena sama nic nepozná, cítí se jako těhotná dále, ovšem plod se v těle již přestal vyvíjet. Přestalo mu tlouct srdce a neroste. Zůstává však v děloze nebo se začíná mírně vstřebávat. Potrat se ale dozvíte až na další naplánované návštěvě u gynekologa, který vám tuto smutnou událost oznámí ihned po provedení ultrazvukového vyšetření určeného ke kontrole vitality a prosperitě plodu. Obvykle se pár dní čeká, zda se plod neodloučí sám, ale z důvodu možné infekce se naplánuje lékařské odstranění – kyretáž, neboli revize dělohy, která se provádí v celkové anestezii v nemocnici, kde se zůstává do dalšího dne. Při mém druhém potratu jsem podepsala ještě ten den reverz a jela domů, cítila jsem se fyzicky dobře a doma na mě čekala malá Vandička a Mikulášek. Chtěla jsem to mít co nejdřív za sebou. Tentokrát už jsem věděla, co mě čeká a také jsem věděla, že se tak prostě děje. Tato druhá ztráta byla jednodušší, ale i tak mě občas potrápí otázka, jak by asi dvojčátka vypadala.
Jak se ním vyrovnat?
Výčitky, strach jestli se to příště povede, otazník proč se tak stalo – odpověď možná přijde z pitevní zprávy. V tomto smyslu to není zcela pitevní zpráva, ale pokud se stalo, že se plod sám neodloučil, musíte na revizi dělohy a ostatky plodu se podrobí zkoumání, které by odhalilo možné příčiny, proč se plod přestal vyvíjet dál. Následně žena dostane zprávu, proč se tak mohlo stát. Někdy se příčina nezjistí a i když se zjistí, je to vesměs ve chvíli, kdy jedete autobusem ze zákroku domu, jedno. Ztráta s příčinou i bez ní bolí stejně. Pokud se plod vyloučí sám, je to lepší. Vyrovnání je však v obou případech těžké. Snad jen, že je to život a život se ve smrt a život obrací a víra, že se to příště podaří, vás podrží. Pokud jste sama zažila potrat, nebo jím procházíte, posílám vám velké objetí. Bude to zase dobré, nestalo se to jenom vám, stává se to až ve 20% těhotenství. Některé studie uvádí, že je to až v 50% všech početí. Je to přirozené a tělo tak vyrovnává určité chyby, které se staly.
A ne, nebyla to vaše chyba, vy jste neudělala nic špatně. Neexistuje na světe nic, co by potratu dokázalo zabránit. Z celého srdce vám přeji, aby se to příště povedlo. Jako mě.
Prožily jste potrat? Jak jste se cítily? Co vám pomohlo se s takovou situací vyrovnat? Mě číst různé diskuze, které jsem si vyhledávala na internetu.