Peklo na světě, chybějící čtvrtý trimestr a pláč dítěte

Příroda to v tomto případě nechala na nás. Poradíme si?

Děti se rodí o tři měsíce dříve, byť na příchod na svět nejsou ještě připraveny. Ony tři měsíce jsou zásadní pro to, aby se dítě dokázalo probudit v nového človíčka a takzvaně dozrát. Mluvím zde o psychickém vyzrání, trávicí soustavě – asi dobře znáte kojeneckou koliku, neboli „prdíky“. Ty trápí děti od narození do cca 3. měsíce, kdy trávicí soustava dozraje a je schopná správného chodu, tedy peristaltiky a bublinky jsou odváděny z větší části samy. Po třetím měsíci také mizí všechny novorozenecké reflexy. Např. zatajení dechu, úlekový Moorův reflex, kdy dítě rozhauje ručičkama, leká se a očka vyděšeně třeští. Chybí jim děloha, uzavřený ohraničený prostor, který se snaží ručičkami nahmatat a uklidnit se tak.

Proč se tedy děti rodí po 9 měsících? Proč to není až po 12 měsících, kdy by bylo miminko již připravené? No protože bychom už asi stěží porodily 6 kilové dítě. Na to naše tělo a pánev nejsou stavěné. Tak příroda zařídila, že se děti rodí 9. měsíci, kdy ještě projdou porodními cestami. (Někdy tedy).

Porodíme, uff. Konečně hotovo. Ale co teď? Miminko pláče, ale nikdo nám neřekne proč. Zde příroda zmizela. Přišly na řadu odsávačky, umělé mléko, tvrdé matrace, metoda vyplakání, oddělené pelechy, zaručené rady našich bezdětných kamarádek, že si to dítě nemáme tak rozmazlovat, že přestáváme žít. Co tedy máme dělat? Honem na internet a už klapete do googlu zoufalá hesla „plačící novorozenec“, „jak na bolest bříška“ ,„proč novorozenec pláče“ a podobně. Nebo již máte v knihovně založené tři tlusté manuály, které do detailu popisují péči o novorozence. Bohužel vám však nasazují růžové brýle. Sama jsem je měla. Do porodnice jsem šla s tím, že mám načteno a co je načteno, to vím. Jenže ono je to úplně jinak. Zapomněla jsem fungovat jako žena – matka. Zapomněla jsem na tu přírodu.

Všechny zvířata mají jeden pelech, všichni spí se svými mláďaty, všechny je kojí, když potřebují, všechny je mazlí a nosí, když je něco trápí. My to tak nemáme. Máme matrace, máme krmící intervaly, máme tabulky, aby děti správně přibíraly na váze. Máme vše, jen né to spokojené dítě. Což to udělat jako samice? Mějte své dítě stále u sebe, vypozorujete tak snáze, co mu schází. Noste své dítě v šátku, spěte s ním. Hlavně se vykašlete na tabulky a intervaly. Dělejte to, co udělá dobře vám i drobečkovi. A hlavně tím řešíte chybějící 3 měsíce.

• teplo

• ohraničený prostor

• přívod jídla a sání

• houpání

• hudba

• vůně matčina těla

• její hlas

• teplo – úkony, jako jsou převlékání, koupání dělejte rychle a v teple. Nezdržujte se a dítě zase rychle zachumlejte.

• ohraničený prostor – chybí jim děloha, takže balte do zavinovaček, noste dítě na svém těle. V šátku nebo ergonomickém nosítku. Nebojte se miminko balit do pleny nebo zavinovačky přes den. Po ty první tři měsíce zkrátka balte kdykoliv je miminko neklidné.

• přívod jídla a sání – pokud kojíte, kojte, kdy si dítě řekne. Neřešte intervaly. Dítě se sáním uklidňuje. Bříško je bolet nebude. Pokud je vaše dítě na umělém mléce, tak min. interval by měl být 2h, protože UM obsahuje kravskou bílkovinu, byť naštěpenou, ale tráví se obtížněji, než mateřské mléko. Vyzkoušejte tedy dudlík, který by mohl potřebu sát ošálit.

• houpání – dětem chybí pohyby vašeho těla. Při chůzi, nebo jakémkoli vašem pohybu se děloha s miminkem pohybovala a ono „plavalo“ ze strany na stranu v plodové vodě. Zde zase pomůže nošení na vlastním těle.

• hudba – pokud nezabere výše zmíněné, vyzkoušejte pustit fén či vysavač. Je to zhruba stejná intenzita a zvuk, jako kterou dítě slýchalo u vás v bříšku. Tedy pohyb vašich střev, svištění krve ve vašich tepnách a žilách, tlukot vašeho srdce.

• vůně maminčina těla – mazlení se s miminkem na hrudi. Kůže na kůži. Zase pomáhá nošení.

• její hlas – na miminko mluvte klidným příjemným hlasem. A pokud ještě neznáte žádnou dětskou básničku či ukolébavku, povídejte to, co vás třeba napadne. Co budete dělat, nebo co právě děláte.

Věřte, že i když je to někdy hodně náročné a pro samé nevyspání ani nevidíte na dveře od lednice, vlasy máte neumyté, domácnost stojí, všude se válí prádlo, tak když překonáte ony pomyslné tři měsíce spolu v těsné blízkosti zjistíte, že to stojí za to, a že mateřství je ta nejkrásnější věc v životě ženy. Děti vám to jednou vrátí.

MUDr Stanislav Grof popsal perinatální období do 4 stádií – tzv. bazálních perinatálních matric.

Ve stručnosti je popíši:

1. Matrice: období od početí do začátku porodních děložních kontrakcí. Jedná se o sžití matky s plodem. Dítě cítí a vnímá psychické i fyzické rozpoložení matky a vnímá pocity, které má vůči jemu samému. Pokud je tato matrice radostná a harmonická, vytváří kvalitu bezpečí, jistotu v dalším životě. Pokud se však matka nedokáže ztotožnit s její novou rolí, je to zárodek depresí a základního životního postoje, že nestojí za to žít.

2. Matrice: začíná porodními stahy a trvá celou 1. dobu porodní. Pokud je tato fáze delší než 12h a je plná stresu matky, dítě je vystaveno velkému tlaku a propadá do pasivity a depresí.

3. Matrice: začíná momentem, kdy jsou porodní cesty otevřené a dítě sestupuje. Dobrý průběh přináší dítěti do budoucna smysluplnost, pevnost a vnitřní sílu. Možné komplikace mohou mít za následek koktavost, psychosomatické potíže, problémy se zažíváním.

4. Matrice: trvá od narození k přestřižení pupečníku. Je to doba velmi důležitá a většinou závisí na personálu porodnice. Důležitou roli hraje: tlumené světlo, tiché hlasy, položené dítě bezprostředně po porodu na břicho matky, jemné pomalé dotyky, přestřižení pupečníku až dotepe a neoddělování dítěte od matky. V této matrici se dítě setkává s prvkem přijetí sama sebe. Je-li bez komplikací, pak je zárodkem mentální dospělosti a člověk dokáže nést odpovědnost za to, co dělá. V opačném případě se v dospělosti často objevuje časté upadání do sklíčenosti a přílišné odevzdání se.

Dítě by mělo být plánované a chtěné. Měli bychom mít klidné těhotenství, v lásce, v těšení se na dítě. Porod by měl být jemný, fyziologický, který bude respektovat psychiku dítěte. Měl by to být jemný přechod ze symbiózy s matkou k samostatné existenci vedle matky.

Po přečtení souboru od pana doktora Grofa, který je původem Čech, ale žije v Americe a je zakladatelem transpersonální psychologie, jsem propadla do deprese, protože moje oba porody, tedy 2,3 a 4 matrice dopadly doslova katastrofálně. 1. matrici tedy celé těhotenství shledávám relativně harmonické.

Pokud se vám tedy porod nebo těhotenství nepodařily, tak jak byste chtěla, nezoufejte. Děti se vlastně narodí až po 4. trimestru, tedy po 3 měsících, které již tráví venku z našeho bříška. Co kdyby jste jim tedy ony tři měsíce vynahradily na sobě a udělaly jim tak nový porod. Nový příchod na svět, který bude přesně podle vašich představ s láskou a harmonií. Já to tak udělala.
Zajímavé je, že když jsem se zamyslela sama nad sebou a mými „problémy“, tak se přesně promítly v oněch matricích. Ne, že bych si pamatovala na svůj porod, ale hezky jsem si o tom popovídala s maminkou. Docela jsme se i nasmály. Zaveďte s rodinou také takovou debatu a třeba vás nějaké takové spojení napadne. Můj muž trpí lehčí formou klaustrofobie a hádejte, ve které části porodu byl problém? No, byla to ta třetí, kdy se zasekl a nemohl ven.