Nošení miminek v historii a dnes

Všimněte si miminka uvázaného na zádech klečící ženy

Výhodné bylo se usídlit a začít „hospodařit“. Vytvářet si zásoby na horší časy a vytvořit vhodné zázemí pro celou tlupu. V tuto chvíli nemusí člověk své miminko nosit nepřetržitě, ale může jej na chvíli odložit v bezpečí. Stále ale dítě zůstává převážně na matce.

Savci se dělí na hnízdoše, běhavce a nošence. Človek je nošenec. Mládě nošence nedovede utéci, musí být odnešeno. Nošení aktivně napomáhají, chovají se nošenecky, přivolávají si pomoc, navozují vztah a udržují jej“ napsal Zdeněk Matějček v knize: Co děti nejvíce potřebují. Opírá se tak o rozdělení, které zavedl biolog a etolog Bernard Hassenstein v roce 1970. Více o rozdělení savců a stresovém hormonu kortizol v článku o nošení dětí.

Rodiny pracují přes den na polích. Doba je to velmi těžká a chudá. Miminko musí zůstávat v proutěném košíku doma. Není to vůbec bezpečné. Velmi často se stávalo, že do chatrče vnikla divoká zvěř (divoká prasata, psi) a dítě odnesla nebo sežrala.

Vozík, trakař – vynález již z doby před Kristem se teprve tehdy dostal ze staré Číny nebo Řecka do Evropy. Používá se k převážení všeho. Ulehčit si potřebuje každý. Převáží se zboží, ale i malé děti.

Miminka a malé děti zůstávají převážnou část dne doma. Pokud matka musí ven ven, připevní si své dítě na tělo. Konkrétně je to vidět na obraze od Rembrandta z doby kolem roku 1650.

Kočárek je tady! V roce 1840 byla vynalezena židle se třemi kolečky. Poté se Britové rozhodli zkonstruovat svou verzi kočárku. Kočárek má tedy čtyři kola a dítě v něm nemusí jen sedět, ale i ležet. Obě varianty vyšší vrstva přijala s nadšením. Šlechta považovala nošení dětí za trapné (trochu mi to připomíná pohledy některých dnešních lidí, kteří přirovnávají nosící maminky k „lesním“ ženám). Prostý lid však stále své děti nosí v šátcích nebo vacích.

Toto období se dalo shrnout asi jako „dětské peklo“. Vychází bestseller „Německá matka a její první dítě“. Autorkou je Johana Haarer a vysloveně zakazuje tělesný kontakt mezi matkou a dítětem. Předcházet se tak mělo úzké citové vazbě a „závislosti“ dítěte a jeho rozmazlování. Zakazuje i nošení dětí. „Dítě se má nakrmit, přebalit, vykoupat a jinak nechat v klidu“.

V německém časopise Stern vychází článek o zaměstnané matce, která má čtyři děti. Jde o Eriku Hoffmanovou, která musí přes den pracovat a zvládat své povinnosti. Vždy si přes den dítě váže do šátku. Lidé jsou jejím přístupem nadšeni a díky vysoké poptávce zakládá Erika Hoffmanová podnik Didymos. 🙂

„Hjärtenära“ (blízko srdci). Švédský podnikatel a vícenásobný otec Bjorn Jakobson přináší na trh první nosítko pro miminka. Jeho motivací byly výsledky věděckého průzkumu na téma význam tělesné blízkosti pro dítě. Konstrukce tohoto nosítka se postupem času „pilovala“ a dnes známe jeho finální podobu a díky bohu už i ergonomičnost (zajištění správného postavení nejen kyčlí) jako Baby Bjorn.

Studentská volnost a hnutí hippie, to šátku svědčí :). Šátky tedy zažívají velký rozmach. Ale přes to tento způsob pro většinu rodičů v Evropě až do nového tisíciletí spíše okrajový. Kočárek je prostě pohodlnější. Pokud už dítě chtějí nosit spíše používají různá nosítka a „visítka“.

Stále více etologů, vývojových psychologů, pedagogů, poradců, zejména s ohledem na evoluci, zdůrazňuje význam nošení. Mnoho studií dokládá větší dětskou spokojenost, vyrovnanost, stabilitu a méně pláče. Postupně i u nás se dostává nošení dětí na vlastním těle do širšího povědomí a má již velmi silnou a pevnou základnu. Zažíváme zkrátka boom v oblasti nošení miminek.

Malá fotogalerie z cest 🙂

b) ne – závislou se stává matka 🙂

Své zkušenosti a odpovědi pište do komentáře pod článek, těším se

Odkazy:

• náčrtky „prvních nosítek“ (patent z roku 1983 je opravdu vtipný) 🙂

• založení Dydimos

• New York Times – kdo vynalez Baby Bjorn

• obrázky, tipy na nošení

• další zajímavé „history of babywearing„