Nemá rádo mytí hlavy, je to horor pro všechny

Je trošku složitější rozlišit, kdy problém vznikl. Zda hned v prvním roce života, nebo problém s mytím hlavičky vznikl v období vzdoru. V tomto případě se dětem prostě nechce dělat co chcete vy, mají vlastní hlavu a poslouchat vás nechtějí. Jenže když problém přetrvává ještě dál a období vzdoru to již není, tak si můžeme být jistí, že je to holý strach z toho, co by jim voda mohla v obličeji či očích udělat. Nebo pak taková poloha na zádech v plně napuštěné vaně. Vaše dítě pravděpodobně zná koupání jen takové, že ve vodě sedí v přímém sedu a hraje si, má tedy na vše dobrý rozhled a vše pod kontrolou.

Žádné dítě se nenarodí s odporem k vodě, vyrůstali v ní 9 měsíců, byla přirozeným prostředím, které je obklopovalo a také se dítě nerodí s odporem k poloze na zádech. Než se začne samo otáčet je to pro něj jediná poloha. (Pomineme teď situaci, že si novorozenec nemůže rovně lehnout, protože má záda kulatá a zaujímá tzv. novorozenecké postavení). Každé dítě je však jiné a má jinou sílu novorozeneckých reflexů. (např. úlekový, ten hraje v poloze na zádech velkou roli.) Reflexy mizí cca 3 měsíce po narození. Po tzv. IV trimestru. Po tuto dobu s dětmi, které mají silnější reflex nedoporučuji ve vodě koupat (vaničkovat) polohy na zádech (aby se jejich nelibost ještě neprohloubila). Ale jen klubíčko (záda jsou schoulená do tvaru písmene C, bradička miminka je skoro až na hrudníku a nožičky jsou pokrčené, kolínka na bříšku.) A postupně se z klubíčka rozbaluje, až ke splývání. Pokud se tedy na nelibost netlačí, ale jemně se s ní pracuje, vždy vymizí. Záda jsou základní poloha pro výuku plavání. Když dospělý neumí plavat, nejprve trénuje splývání na zádech, práci s dechem a vyrovnáním a poté se učí plavecké styly. Proto je na polohu na zádech kladen takový důraz.

Pokud se však podvolíme dítěti a na záda jej prostě ve vodě nedáváme nebo mu nepoléváme hlavičku, protože jsme přesvědčeni, že to nemá rádo, nebude tu polohu mít rádo velmi dlouho a bude plakat, když mu cákne voda do obličeje. Roky. Jednoduše řečeno: aby dítě mělo rádo, nebo alespoň tolerovalo polohu na zádech, musí být do takové polohy dáváno, procvičováno a to nejvíce v období 3-6 měsíců věku a poté do roka i s jinými polohami. Stejné je to s vodou v obličeji. Musí se začít brzy a pokračovat v tom. Pokud je vašemu dítěti více, nebojte, vše se dá naučit se 100% úspěchem.

Jak jsme si již řekli, pokud máte malé miminko 0-6 měsíců, ve vodě držte v klubíčku a postupně rozbalujte až ke splývání na zádech. Také začněte s abecedou potápění, aby dítěti nevadila voda v obličeji. Začněte tedy miminko na vyslovený signál potírat mokrou dlaní přes čelíčko, nosánek a bradičku. Vypadá to asi takto: Anežko, „žbluňk“ a potřete obličej. Pokud dítě zvládá bez problému, v tuto chvíli můžete z dlaně začít polévat, nebo polévat rovnou z kelímku, či malého kyblíčku. Poté přejít na sprchu.

Cca okolo 6 měsíce se začíná objevovat bojkot polohy na zádech. Je úzce spjat s psychomotorickým vývojem dítěte. Jakmile se dítě naučí otáčet ze zad na bříško a začne v poloze na bříšku trávit skoro všechen čas, začínají být záda strašně nudná 🙂 To platí i pro vodu. Děti jsou naštvané, že je v takové poloze ve vodě „nutíme“ být či na vaničkování cvičit. Nicméně to velmi rychle pomine, protože se na zádech učí stále nové a nové věci, překonají nelibost a pokračují dále. (Musíte ale do této polohy i přes nelibost alespoň na chvílí dávat!) Záda tedy musí být zajímavá. Dítě ve vodě držte opět v poloze klubíčka a postupem dní se snažte pokládat, až bude splývat a mít pod vodou i ouška. V tu chvíli, aby dítě vydrželo mějte nad ním zajímavý (velmi zajímavý) předmět (např. vanolepky, super hračka do vody). Já si jej dávám do pusy, třetí ruka mi prostě chybí 🙂 Pokud dítě po předmětu natahuje ručičku, klidně mu předmět dejte. Po pár dnech, či týdnech dítě tuto polohu začne tolerovat – alespoň na mytí vlásků. S vodou v obličeji většinou problém v tomto období nebývá, proto zahájíte abecedu potápění, která je popsaná výše (0-6 měsíců).

Nejkritičtější období, kde se vše učí nejobtížněji. Po roce už se těžko učí poloha na zádech, ale samozřejmě to jde. Dítě je většinou již vertikalizované (postavilo se na vlastní nohy) a také se u něj vyvíjí přirozeně strach (co nevidím, nemám pod kontrolou, to dělat nebudu). Nicméně nic není nemožné a poctivým trénováním, respektem a pílí docílíte dobrého výsledku. Radím si s dítětem vlézt do vany a posadit si jej na klín. Poproste, aby se dítě opřelo zády o vaše stehna. Dítě sedí obkročmo čelem k vám. Vysvětlete, že jej teď budete jemně pokládat do vody. Natahujte nohy. Postupem dní a vysvětlováním se dopracujete až k položení na hladinu. Odměna je třeba, mějte ji připravenou u vany. Jak slovní, tak „hmotnou“ 🙂 A opět zahajte abecedu potápění. Potírejte obličej mokrou dlaní, poté polévejte a pak můžete začít sprchovat. Přesně takto jsme naučili dceru mé kamarádky, aby mytí hlavičky tolerovala. Během pobytu na chatě jsme docílili položení na záda a během dalšího týdne, kdy kamarádka postupovala podle mých rad, naučila dceru na kompletní polití obličeje i se zadržením dechu. Následující léto si malá užívala u moře a potápěla se.

Každé dítě je jiné a je jinak vytrvalé, stejně jako my dospělí. Je třeba tedy u každého postupovat s respektem a být trpělivá. Pokud se nedaří delší čas, neznamená to, že se vám to nepodaří. Podaří se to, jen to bude trvat déle.

Máte i tak problém? Napište mi do komentářů, ráda vám poradím.