Milé babičky, milé tchýně

Zdá se vám, že kdykoliv naše miminko zapláče, tak my startujeme a jdeme jej konejšit? Ponosit, polaskat, pohladit, přitisknout k sobě. Myslíte si, že tak z něj vychováme závislého malého tyrana. Ale o to přeci v první roce života vůbec nejde: malé děti nebrečí proto, aby nás provokovaly, ale proto, že zkrátka nemají jinou možnost, jak upozornit na své potřeby. Podle odborníků, ten kdo na takový pláč nereaguje, nepomáhá dítěti posílit plíce, ale významně oslabuje jeho vnitřní důvěru. „Pradůvěru“, která v něm jako kontinuum (očekávání určitého chování z hlediska vývoje) je hluboce naprogramována. Takové dítě pak pozná, že je „něco“ špatně a je ještě více neklidné. Dokud nerezignuje. Protože proč by se namáhalo voláním o pomoc, když nikdo nereaguje. Je to přirozený pud sebezáchovy, aby se nevyčerpalo a nezemřelo. Ono neví, že vy přijdete až ve stanovený čas. Děti potřebují teď a tady přirozenost a intuici. V momentě, kdy dítě pláče, se v mozku uvolňuje stresový hormon kortizol, který nenávratně a dlouhodobě ovlivňuje jeho vývoj. Např. takové děti trpí na větší bolesti bříška, trápí je nespavost, neklidný mělký spánek. Pokud je dítě ve stresu, dochází také k rozvoji psychosomatických onemocnění a určité místo zde také zaujímá atopický ekzém. Poskytnutím blízkosti, pomoci, ukonejšením dětských potřeb, podporujeme pocit jistoty, bezpečí a „správnosti“. Některé studie dokonce udávají, že tento přístup podporuje přirozenou chytrost.

Ano, mnohé z nás rády a často kojí. Je to pěkné, praktické, vždy po ruce a jednoduše „akorát“. Mateřské mléko obsahuje vše, co dítě potřebuje. A to až do 6. měsíce věku. I kojení poté, až do roka a více, má svůj smysl. Mateřské mléko je přesně takové, jaké dítě potřebuje. Matka tedy „vyrobí koktejl“ na míru svému miminku. Na dvorcích kolem bradavky jsou tzv. Montgomeryho žlázky, přes které se skrze sliny miminka dostávají informace do těla matky, jaké složení mléka má být, aby miminku dodalo potřebné živiny a vitamíny. Miminko je např. po porodu chudokrevné, má málo železa, a v testech z mléka jeho matky, která jej kojila, vyplynulo, že mléko obsahuje 2 x takové množství železa, než mléko jiné ženy. Proč? Protože tělo matky vědělo, bylo tedy ze slin informováno o tom, co její dítě potřebuje. Zázrak, říkáte si? Ano. Je to zázrak. Dítěti do 6 měsíců není tedy nutné dodávat žádné šťávičky, čajíčky apod. A to ani za teplého počasí. Dítě se kojí v tu dobu, kdy si řekne, tedy tzv. na požádání. Nedodržují se nesmyslné rozestupy mezi kojením a každé dítě se kojí jinak dlouho. Má svou techniku a rytmus. Někdo tedy kojí 8 min v průměru a druhý půl hodiny. Byla jsem sama mile překvapena, když i v porodnicích tento starý mýtus odeznívá a podporuje se přirozené kojení na požádání. V tomto případě tedy ani nemůže existovat „hladové mléko“ a mléko rozhodně vašemu vnoučkovi stačí. Tzv. hladové mléko je mýtus a pokud jsou dodržena základní pravidla pro úspěšné kojení: 1) kojím na požádání 2) nepoužívám lahve 3) dítě dobře a efektivně saje 4) není separováno od matky, je vše v nejlepším pořádku. Vše o správném kojení v článku: Praha má slabé mléko.

Jako v kazajce, nemůže se vyvíjet, hýbat, mít svůj prostor. Ale to vůbec není pravda. Pokud dítě zaujímá správnou polohu, je podsazené, nožičky má doširoka od sebe, tvoří tak velké psací písmeno M, neškodí to ani zádům, ani kyčlím, ba dokonce jim to prospívá. Nošení podněcuje smysly, dítě musí vnímat pohyb a přizpůsobovat se mu, vyrovnávat jej. Zatíná a používá tedy svaly ještě více, než kdyby leželo na rovné podložce. Z biologického hlediska je člověk nošenec a pro zdravý vývoj svalů a smyslu pro rovnováhu je nošení důležité. Dítě se navíc cítí u matky v bezpečí, což jsme si vysvětlili v prvním bodě. Nošené děti jsou sebevědomější, samostatnější a chytřejší. Jejich mozek je stimulován přesně v takové míře, ve které to potřebuje. Pokud je již dítě unavené, položí hlavičku na matčinu hruď a usne či odpočívá. Nenosí se dítě čelem od těla, to by mohlo jeho CNS (centrální nervovou soustavu) přetěžovat a ani to nezajistí správné postavení těla. Nevěříte, že dítě je pak samostatnější? Po zvládnutí separační úzkosti, která se objevuje obvykle okolo 8 měsíce věku, se dítě přirozeně samo začíná od matky vzdalovat. Z přímé závislosti se stává závislost možná. Dítě je naprogramované objevovat svět a učit se nové věci. Ale to jedině tehdy, pokud je vše vnitřně v pořádku. Pokud jsme dítě separovali, nenechávali plakat a dostatečně nosili. Tzv. unošené dítě si pak velmi rádo odleze, kam potřebuje. Mé dvě děti jsou dokonalým důkazem. Unosila jsem je tak, že už mě nechtějí ani vidět 🙂

Tím, že bude nesedící dítě posazováno, se rozhodně sedět nenaučí. A tím, že bude dáváno do chodítka taktéž ne.

Formování zakřivení páteře – musí být postupné

Dnes se spánek novorozence či malého miminka na bříšku nedoporučuje. Při spánku na břiše dochází k větší četnosti syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS). Dnes i díky monitorům dechu a doporučení, aby děti spaly na zádech, nebo byly polohovány na boky k SIDS tak často nedochází. Spánek nemusí být vyloženě rovně na zádech, což ani pro malé miminko není příjemné. Stačí měkký polštář, do kterého se můžou pohodlně „uhnízdit“. Jakmile se páteře miminka dostane z tzv. novorozeneckého postavení (C), může se pohodlně položit na záda. To bývá okolo 3 měsíce věku. Statistiky mluví jasně. Není ani příliš dobré pevné zavinutí miminka. Ty se pak přehřívají a také mohou být náchylnější k SIDS. Spánek v zavinovačce také není doporučován z hlediska správného a přirozeného režimu kojení. Protože děti v zavinovačkách spí nepřirozeně dlouhým spánkem a propásnou, respektive „zaspí“ hlad. Což se u matky projeví poklesem laktace, protože když není poptávka, není ani nabídka.

Velmi sporné téma i mezi dnešními odborníky. Zubaři jasně hlásí ne. Laktační poradci také ne, protože kazí techniku sání dítěte a opět se narušuje laktace. Může, ale nemusí. Pokud tedy vaše vnouče dudlíček nemá, vězte, že se bez něj obejde a rozhodně jej nepotřebuje. Nijak týrané není.

Vždyť je to tak pohodlné a přirozené. Nemusíme také vstávat na krmení či utišení miminka. A vše, co zajistí klidnou noc, se počítá jen do plusu. Opět ho tímto nerozmazlíme, jen podpoříme jeho důvěru. Jakmile se jeho sebejistota a sebedůvěra naplní, už s námi spát nebude chtít. Postýlku miminka můžete přistrčit k vaší posteli 🙂

Má pořád studené ručičky a nožičky? To ale vůbec nic neznamená. Teplota těla může i přesto být v pořádku. A příliš oblečení také škodí. Nejlépe to poznáme vzadu na krku. Když tam není vaše vnouče studené ani zpocené, je přesně správně oblečené.

Dříve se vysazovalo, trénovalo a tlačilo na děti, aby byly v roce bez plen. Ano, byly, protože byly stále posazovány a drezírovány. Dosáhnout stavu bez plen je otázka vývoje a zrání dítěte. A to se nedá uspěchat. Vědomé vylučování se tedy musí dostavit pod kontrolu v mozkové kůře a k tomu dochází okolo druhého roku života. Už indiáni toto věděli. Své děti do věku dvou let nechali konat potřebu kde se dalo, nebyly kárány a přesně na druhé narozeniny zavelili: „a dost“ Bude se to dělat jen tady, na jednom místě. V tuto chvíli je dítě schopné pochopit a ovládat své potřeby. Nejjednodušší je sebrat pleny v dobrý okamžik a již je nedat. Že to nebude fungovat? Ale bude! A moc dobře. Přesvědčte se v článku, jak se zbavit plenek.

Nasadit botičky, ať se naučí chodit. 99% dětí se rodí se zdravými chodidly a většina deformit vzniká špatným obouváním. Chodidlo a klenba nohy poskytují tělu oporu a umožňují bezbolestný a neomezený pohyb. Zdravé děti se rodí s již vytvořenou příčnou i podélnou klenbou. Všechny kosti a chrupavky v dětské noze jsou ale velmi měkké a tvárné. Může proto být zrádné, že klenbu nohy u malých dětí nelze pozorovat, protože je obalena ochrannými tukovými polštářky. Dětské boty totiž tlačí prsty k sobě (počátek hallux valgus), pata je zvednutá a bota má tvrdou podrážku. Malé děti instinktivně chápou, že chození bos je pro ně nejlepší. Často u dětí vidíte snahu sundat si vše, co na noze mají a chodí rády bosé. Dětské chodidlo, které je často bez bot, je silné, pružné, stabilnější a odolnější vůči jakýmkoliv kožním chorobám, protože právě v dětském věku si tělo vybuduje nezbytnou imunitu. Navíc svaly a šlachy, které souvisí s chodidlem, kotníkem, kolenem i kyčlí, jsou daleko silnější a pevnější. Dítě pak nemá problém se správným držením těla, bolestmi zad, apod. Podpora klenby je tedy zcela nevhodná! Jakákoliv podpora či výztuha klenby, ji ve skutečnosti oslabí a výsledkem pak bude (nejen) plochá noha. Podpora paty pak zase oslabuje a zkracuje achilovku a lýtkový sval. Botky jen na ven a to ještě správně vybrané. Jak? Podívejte se na článek o zdravém obouvání.

Příkazy a strašením sice děti vedeme k poslušnosti, ale ne odpovědnosti. A to je velký rozdíl. Např. udělej toto, jinak přijde jelen a odnese tě. 1) je to lež a dítě brzy zjistí, že lžete a nemáte pravdu. Proč by vás tedy příště poslouchalo, ztratí důvěru. 2) jistý čas se bát bude, dokud nezjistí, že se situace dá obejít, nenaučí to tedy dítě vypořádat se s problémem či úkolem, ale jeho obcházení 3) jistě nechceme mít doma troubu, co udělá vše, protože se mu to řekne a bojí se, ale jedince, který přemýšlí. „Strašení“ a úkoly by tedy měly být smysluplné, věkově přiměřené a hlavně individuální. Tedy co platí pro Toníka, nebude platit pro Terezku.

Bordel v bytě, šťastné dítě 🙂 Vše nemusí být jak ze škatulky. Nažehleno také ne. Hlavně aby byla spokojená maminka a miminko. Není to lenost, jsou to jen priority. A co je důležitější? Vysmejčená klícka a ubulené dítě v ohrádce? Nebo malý pomocník, co nám „láduje“ pračku, tedy spíše z ní ty věci vytahuje, ale naprosto šťastný, že má úkol? Děti se tak cítí důležité a nám jistě ten „binčík“ kolem nevadí. Na tom svět nestojí.

Naše tělo je ve sterilitě zmatené a přestává být funkční. Buňky imunitního systému nedokáží rozpoznat, kdo je náš přítel a kdo nepřítel. Kontakt s bakteriemi je důležitý, abychom byli zdraví a měli silnou imunitu. Přehnaná hygiena škodí, shodují se odborníci a vědci. Miminko jistě nezemře, když si jej očichá náš domácí mazlíček. Stejně tak nevadí, pokud jej necháváme na dece na zemi.

Vypadá vaše vnučka jako chlapeček? Raději byste ji dali naušničky? Dnešní doba si nepotrpí na přílišné dekorování holčiček a spíše nechává toto rozhodnutí přímo na dítěti. Ač se vám to může zdát sebe zvláštnější, dnešní maminky zkrátka chtějí nechat na svých dcerách, kdy a zda vůbec budou chtít naušnice.