Není koupání jako koupání

Je fajn, když se dítě nebojí vody. Je skvělé, když ji vnímá jako živel a jako součást života. Patří k nám. Je to čaroděj, který dává život a spojuje nás. Dává, a umí i brát. A proto vidím jako důležité, aby se děti vody nebály, aby ji milovaly, přijaly a respektovaly.

Už malý novorozenec má s vodou zkušenost – plaval v ní 9 měsíců. Strach z vody je tedy získaný věkem. Nedostatečným seznámením se, nebo nevhodným zacházením (nevědomky pár chyb můžeme udělat, to se prostě stává). Pokud chceme naučit dítě plavat, nesmí se bát. Od prvních chvil miminko koupeme dostatečně zanořené, kdy mu kouká jen hlavička, i ouška mohou být pod vodou. Jak dítě roste, můžeme přidávat různé cviky, hrátky, písničky a také jej učíme položit se na hladinu a uklidnit se. Učíme ho dýchat a vnímat své tělo, které se vůči různým pohybům nějak chová. Poté se učí zadržet dech a zanořit se. Je dobré ještě využít novorozeneckého reflexu zatajení dechu, a v tom případě nemusíme nic učit. Miminko má do tří měsíců tento reflex a automaticky při zanoření zadrží dech. Úžasné. Pokud učíme zadržet dech po třetím měsíci, využíváme k tomu abecedu potápění. A pokud dítě tyto věci zvládá, vody se nebojí, má z ní radost a užívá si ji. Plavecké styly se učí až později.  Pro představu, pokud se učí dospělý plavat, začíná se položením na hladinu a dýcháním a teprve, až když umí splývat, pokračuje se s různými styly.

Na dítě se nikdy netlačí a nenutíme jej dělat něco, co nechce. Vše probíhá hrou.

Již malé batole zvládne:

• zaujmout odpočinkovou polohu
• relaxovat a vnímat specifika vodního prostředí
• zaujmout zpevněnou polohu a cvičit
• aktivovat rovnovážnou reakci při pohybu
• umí se zanořit a zadržet dech

A to mu může i zachránit život.

Otevřené oči a zavřená pusa – velký rozdíl

Na přednáškách vysvětluji rozdíl mezi dítětem, které je trénované a má s vodou větší zkušenost, než jenom z koupání při běžné hygieně v 10 cm hloubce ve vaně. Dítě, které je adaptované na vodu, při náhlém pádu do vody zareaguje tak, že otevře oči a zavře pusu. Nevytvoří se stresová situace, položí se na záda a způsobem jemu vlastním se může “doplácat” až ke břehu. Dítě, které adaptované není, zareaguje přesně naopak. Otevře pusu a zavře oči, což mu nedovolí se zorientovat a zpanikaří.

Bazén má na zahradě již každá třetí domácnost

Víte, kolik dětí ročně zemře v zahradním bazénku/bazénu? Toto číslo tragicky stoupá. Dostupnost zahradních bazénu je větší a touha pořádně si užít na zahradě léto s rodinou také. Ale rodiče pak už nemyslí na to, že dítě musí vodu znát, respektovat ji a umět se v ní přiměřeně svému věku chovat. Často si rodiče myslí, že když má dítě kruh či rukávky, je chráněno. Opak je ale pravdou. Z kruhu dítě snadno propadne, může se zašprajcnout a i kdyby chtělo, nevynoří se. Dítě, které má rukávky poprvé, je také neumí používat a může si potopit hlavu a jednoduše nevědět, jak ji vyndat ven – sama jsem takový případ viděla a holčičce jsem v aquaparku pomáhala.

Má zkušenost z léta

V létě na dovolené nám vypadl nejmenší, tehdy roční syn, z nafukovací lodičky. Posílali jsme si jej se starším synem. Do loďky omylem kopl cizí chlapeček a syn se vyklopil a spadl do vody. Zadržel ale dech a otevřel oči. V tu chvíli už jsem byla na cestě k němu. Starší, tehdy pětiletý, syn byl rychlejší a už malého držel za hrudník a držel nahoře. Těžko slovy popsat, co jsem cítila. Radost, štěstí a lásku ke staršímu synovi, jak se zachoval.

Ne vždy však jsme hned na blízku a ne vždy můžeme jednat. Učte své děti vodu milovat, respektovat a umět se v ní pohybovat. Může jim to zachránit život.

Nenechávejte to myšlence – ono se přece plavat naučí, nebo ve škole ho to naučí.

Vanda S.