Člověk je nošenec
Funkce rodičů, hlavně tedy matky (samice) je pro dítě vždy NOSNÁ! Jen prostředky se napříč stoletími mění. Nejvíce však převládá nošení na vlastním těle. Pojďme se podívat na přehled v historii 🙂
10 000 let př. n. l.
Člověk z doby kamenné nosil své miminko pomocí šátků, nebo pruhů látky či kůže nepřetržitě přivázané na svém těle. Na zádech, nebo na boku. Lidé této doby se přemisťovali z místa na místo a denně putovali třeba i dvacet kilometrů a spali pokaždé na jiném místě.
Po 10 000 př. n. l
Výhodné bylo se usídlit a začít „hospodařit“. Vytvářet si zásoby na horší časy a vytvořit vhodné zázemí pro celou tlupu. V tuto chvíli nemusí člověk své miminko nosit nepřetržitě, ale může jej na chvíli odložit v bezpečí. Stále ale dítě zůstává převážně na matce.
Savci se dělí na hnízdoše, běhavce a nošence. Človek je nošenec. Mládě nošence nedovede utéci, musí být odnešeno. Nošení aktivně napomáhají, chovají se nošenecky, přivolávají si pomoc, navozují vztah a udržují jej“ napsal Zdeněk Matějček v knize: Co děti nejvíce potřebují. Opírá se tak o rozdělení, které zavedl biolog a etolog Bernard Hassenstein v roce 1970. Více o rozdělení savců a stresovém hormonu kortizol v článku o nošení dětí.
Ranný středověk
Rodiny pracují přes den na polích. Doba je to velmi těžká a chudá. Miminko musí zůstávat v proutěném košíku doma. Není to vůbec bezpečné. Velmi často se stávalo, že do chatrče vnikla divoká zvěř (divoká prasata, psi) a dítě odnesla nebo sežrala.
Okolo r. 1200
Vozík, trakař – vynález již z doby před Kristem se teprve tehdy dostal ze staré Číny nebo Řecka do Evropy. Používá se k převážení všeho. Ulehčit si potřebuje každý. Převáží se zboží, ale i malé děti.
Do roku 1800
Miminka a malé děti zůstávají převážnou část dne doma. Pokud matka musí ven ven, připevní si své dítě na tělo. Konkrétně je to vidět na obraze od Rembrandta z doby kolem roku 1650.
1880
Kočárek je tady! V roce 1840 byla vynalezena židle se třemi kolečky. Poté se Britové rozhodli zkonstruovat svou verzi kočárku. Kočárek má tedy čtyři kola a dítě v něm nemusí jen sedět, ale i ležet. Obě varianty vyšší vrstva přijala s nadšením. Šlechta považovala nošení dětí za trapné (trochu mi to připomíná pohledy některých dnešních lidí, kteří přirovnávají nosící maminky k „lesním“ ženám). Prostý lid však stále své děti nosí v šátcích nebo vacích.
1893 – 1945
Toto období se dalo shrnout asi jako „dětské peklo“. Vychází bestseller „Německá matka a její první dítě“. Autorkou je Johana Haarer a vysloveně zakazuje tělesný kontakt mezi matkou a dítětem. Předcházet se tak mělo úzké citové vazbě a „závislosti“ dítěte a jeho rozmazlování. Zakazuje i nošení dětí. „Dítě se má nakrmit, přebalit, vykoupat a jinak nechat v klidu“.
1972
V německém časopise Stern vychází článek o zaměstnané matce, která má čtyři děti. Jde o Eriku Hoffmanovou, která musí přes den pracovat a zvládat své povinnosti. Vždy si přes den dítě váže do šátku. Lidé jsou jejím přístupem nadšeni a díky vysoké poptávce zakládá Erika Hoffmanová podnik Didymos. 🙂
1973
„Hjärtenära“ (blízko srdci). Švédský podnikatel a vícenásobný otec Bjorn Jakobson přináší na trh první nosítko pro miminka. Jeho motivací byly výsledky věděckého průzkumu na téma význam tělesné blízkosti pro dítě. Konstrukce tohoto nosítka se postupem času „pilovala“ a dnes známe jeho finální podobu a díky bohu už i ergonomičnost (zajištění správného postavení nejen kyčlí) jako Baby Bjorn.
70. – 80. léta 20. století
Studentská volnost a hnutí hippie, to šátku svědčí :). Šátky tedy zažívají velký rozmach. Ale přes to tento způsob pro většinu rodičů v Evropě až do nového tisíciletí spíše okrajový. Kočárek je prostě pohodlnější. Pokud už dítě chtějí nosit spíše používají různá nosítka a „visítka“.
Přelom tisíciletí
Stále více etologů, vývojových psychologů, pedagogů, poradců, zejména s ohledem na evoluci, zdůrazňuje význam nošení. Mnoho studií dokládá větší dětskou spokojenost, vyrovnanost, stabilitu a méně pláče. Postupně i u nás se dostává nošení dětí na vlastním těle do širšího povědomí a má již velmi silnou a pevnou základnu. Zažíváme zkrátka boom v oblasti nošení miminek.
Malá fotogalerie z cest 🙂
Malá anketní otázka. Stává se dítě na nošení závislé?
a) ano
b) ne – závislou se stává matka 🙂
Své zkušenosti a odpovědi pište do komentáře pod článek, těším se
Jak miminko motivovat k vývoji? Jak s ním zacházet?
Povívejte se na nový video kurz a knihu Handling a nošení dětí.
Vanda S.
Odkazy:
- náčrtky „prvních nosítek“ (patent z roku 1983 je opravdu vtipný) 🙂
- založení Dydimos
- New York Times – kdo vynalez Baby Bjorn
- obrázky, tipy na nošení
- další zajímavé „history of babywearing„
Samozřejmě se stává závislou na nošení matka a někdy i tatínek. Mám 4 děti,ale nosím až to poslední. Škoda,ze se ke mně nošení nedostalo dřív. Ale i tak si jo prostě moooc užívám. 😃
Krasny clanek 🙂 ale ti zabednenci co si mysli ze je jejich deti jen zneuzivaji a vysavaji si z toho nic nevezmou 🙁 bohuzel dnesni trend nechat vybrecet nenosit a tsk podobne je smutny. Oba nase kluky jsme odnosili. Mazlime je rozmazlujeme a delame to protoze je milujeme. Je mi proti srsti odpirat jim kontakt, protoze to je nas zpusob komunikace. Dekuji za vase clanky vzdy mne ujisti ze jsme normalni 🙂
Já děkuji za přízeň 🙂 Vanda
Nevím jak dítě, ale já závislá jsem 🙂
A mrzí mě, že jsem se k nošení dostala až u třetího dítka 😉
Nevadí, hlavně že dostala 🙂 Já nosím v kuse už 4 roky 😀 V.
Jasne, ze zavisla sa stava matka. A namiesto nakupu kabeliek a topanok za slobodna teraz nakupujeme satky a nosice! Je to top pocit hned po tom, co som mala miminko pod <3 a ako odmena mi je spokojne a usmiate miminko :-* <3
B….. To je jasná věc. Nošení miluji 💜
jasne,ze B deticky su spokojne,matky zavisle na satkach 🙂
B je správně:-D
Miminko rozmazlit nejde…. Nenosila jsem ani jednu dceru (důvody jsem měla a nehodlám se obhajovat), nosit jsem chtěla. Pokud bude třetí dítě, ráda bych nosila…. A i když jsem svoje neodnosila v šátku, či ergonosítku, nošení neodsuzuju 🙂
Mám 19 leteho syna a už tehdy co se narodil,jsem sháněla nositko.Bylo to to nejlepší co jsem tehdy udělala a zurocilo se to až teď,protoze syn je mimoradne komunikativní,neni mu trapné mě obejmout,dat mi pusu a říct jak moc.me má rád a to každý den.Lide na.me tehdy koukali jako na magora,ze mam neustále dítě u sebe a nejvíc mi to vyčítal táta,ze prý ho budu nosit ještě na vojně přes překážky 😁 Já ale skutečně nelituji a doporučuji všem pro krásný vztah děti a rodicu.A mimochodem,ted takhle nosím svého od narození nemocného psa ciskeho nahace a ke to to samé,jem mi neřekne že mě má rád,ale to stejné poznámka i beze slov.Takze děkuji za krásný článek a nosencum zdar.Mejte se famfárově
Nosím, nosíš, nosíme. Moooc si to uživám, je to krásná a zároveň moc praktická věc. Obzvláště v metropoli, kde bohužel je plno míst, kam kočárek nemůže. Praktikuji obojí… Nejvíc je mi smutno, když to někdo odsuzuje a prd o tom ví. A nesnáším názor, že nosit se nemá, protože si na to to dítě pak moc zvykne a chce nosit pořád. Bodejť by se mu to nelíbilo. Po porodu toho je na něj hodně a v bezpečí je mu prostě nejlíp u maminky.. proto jsme si to miminko pořizovali. Ta závislost a vzájemná láska, to je na tom to krásné a ne studený odchov.