Musíš ho posazovat, aby se naučilo sedět

Nebudeme dělat zbytečné bu bu bu, ale ráda bych vysvětlila vývoj dítěte a pořád přetrvávající mýtus, že se má dítě posazovat, aby se naučilo sedět. Jak je to s pasivním posazováním dítěte a kdy a jak mu může uškodit? Jsou různé druhy sedu a ve vývoji dítěte by měla být určitá posloupnost. Nesmíme ale zapomínat na individualitu dítěte a jeho různé potřeby. Občas sed neuškodí, který ale? Proč rozhodně nepořizovat „sedítko“?Je pravdou, že si chceme věci ulehčovat a chceme, aby byly naše děti spokojené. A je také pravda, že aniž bychom chtěli, tak naletíme reklamním trhákům a masáži, která na nás číhá takřka všude. Nic netušíc podlehneme krásnému usměvavému miminku, které má tak pěkný milý kukuč a tak spokojeně si sedí. Zalíbí se nám to a chceme ten spokojený výraz vykouzlit i našemu drobečkovi. A vůbec nevíme, jak zbytečnou a škodlivou věc pořizujeme.

Sed, vyvrcholení dlouhého vývoje, třešnička na dortu

Ze začátku si povíme něco o vývoji dítěte a jak se k samostatnému sedu dopracuje. Vývoj je hnán psychikou. Pohyby, které dítě vykonává, posilují svaly tělíčka, které je poté schopné zvládat víc a víc věcí. Jednoduše řečeno motorický vývoj je veden psychikou.

Představte si miminko, které leží na zádech. Vpravo od něj leží barevný balónek, který ho zaujme, otočí se hlavou za ním, vykoná tedy pohyb, který posiluje určité svaly. Při dalším vývoji miminko napadne, že by se míčku asi mohlo dotknout, ale to jen v případě, že by se celé otočilo na bok, převalilo na bříško a dostalo se až k němu. K tomuto úkonu je zapotřebí aktivovat břišní, stehenní, šíjové a další svaly. Toto je ve zkratce princip psychomotorického vývoje.

Optimální vývoj neexistuje!

Každé dítě je jedinečné a nevadí tedy, když vývoj neprobíhá podle tabulek. Často to ani není možné. Některé velké milníky by ale v určité chvíli měly nastat a neměly by být přeskakovány. Pokud se tak děje, může nastat problém. Dítě by mělo rozhodně lézt, protože je to pro vývoj mozku a těla velmi důležité. Učí se koordinovat pohyby, propojuje mozkové hemisféry a jiné. Stejně tak by nemělo dříve sedět. Sedět by mělo tehdy, až se posadí samo a to velmi často bývá až po tom, co se postaví.

Nezaměňujte boční sed za sed přímý. Nastávají v jiné momenty a boční sed některé děti vůbec nedělají.

Příklad „dobrého“ vývoje:

• Otáčení ze zad na bok a na bříško (orientačně 4. měsíc).
• Následné pasení koníků a druhé vzpřímení na natažených dlaních (orientačně 6. měsíc).
• Podstrčení kolínek a pérování na čtyřech. Možné plazení. Možný boční sed (jako Řekové, kteří se na léhátcích podpírali jednou rukou), (orientačně hovořím o 7. – 8. měsíci).
• Lezení a stoj u nábytku, toto velmi často přichází v podobný moment (zde zhruba 8. – 9. měsíc). A až nyní sed. Tedy buď si dítě ze stoje sedne, nebo z bočního sedu se vyhoupne do přímého.
• Poté kvadrupedální chůze – úkroky do stran kolem nábytku) (11. měsíc – velmi orientační).
• Po cca 4 měsících lezení a obcházení nábytku je dítě dostatečně zpevněné, aby se udrželo ve stoji na nohách, jeho prohnutí v oblasti bederní páteře se již vytvořilo. Na toto prohnutí má vliv hlavně zapojení hlubokých zádových svalů. Hrudní kyfóza pak slouží ke kompenzaci prohnutí páteře v oblasti krku a beder. Toto přirozené zakřivení dodává páteři pružnost a je také známkou správného a přiměřeného rozvoje svalů. Dítě v tuto chvíli může vyrazit do prostoru a chodit. (12. – 13. měsíc, opět je chůze v prostoru orientační a je zde rozptyl až do 18. měsíce). Stejně tak nyní dobře zvládne a kvalitně provede přímý sed. Tadá, vývoj je u konce.Tedy skoro:-).

Pokud dítě dostane sed dříve, nepotřebuje víc, protože už té pomyslné třešničky na dortu dosáhlo. Nemá motivaci k lezení, postavení a chůzi okolo nábytku. Často pak sedí jako pecka a to velmi dlouho. Má málo posílené svaly páteřního korzetu, hrbí se, ale právě díky tomu, že dítě nelezlo, nemá pro sed dostatečně posílené svaly a nedrží tělo v dobrém postavení. Z nedostatečně posíleného těla vznikají další problémy, které se na sebe nabalují. Často takové děti sedí do tzv. W sedu, který není vhodný kvůli kyčlím, viz článek zde. Poté když se postaví, mají vpadlé kotníky dovnitř a je potřeba s dítětem cvičit či navštívit ortopeda. Společně s vývojem tvaru páteře se vyvíjí i řídící programy mozku a míchy. Na tvar a zakřivení má tedy přímý vliv svalová aktivita, nebo neaktivita – předčasné posazení.

Článek o dětských plochých nožičkách si můžete přečíst zde.

Jsou dva rozdílné způsoby posazování, jeden vadí, druhý ne

• mezi polštáře – pasivní posazování, tedy posazení dítěte, které ještě neumí sedět do přímého sedu a podepření polštáři, aby se nesvalilo. Nechání v této poloze několik minut či déle velmi škodí. Proč tomu tak je, jsme si popsali výše. Na předčasný sed dítěte se prodávají i různé pomůcky, říkám jim sedítka, pozor na ně. Stejně tak není vhodné chodítko (viz článek) a hopsadlo.

• Občasný sed na klíně, při oblékání, či krmení – nevadí. Trvá chviličku a je spojen s aktivitou. Například oblékáním či krmením. V takovém případě se dítě aktivně zapojuje do děje a posiluje své tělo. Samozřejmě není vhodné si na klín posadit šesti týdenní miminko. Rodiče sami dobře vycítí, kdy si mohou dítko na klín na chvilku posadit. Doporučuji také podsadit pánev, aby to nebyl vyloženě přímý sed, ale páteř dítěte se rozvinula do pomyslného písmene C. Jednotlivé obratle budou rozvinuty a nebudou na sebe tlačit. 

Sedítko, další pomůcka, která v ničem nepomáhá, ale spíše škodí

Na dovolené jsem v takovém sedítku spatřila cca 4 měsíční miminko. Nebavilo ho ležet na zádíčkách a protože jej maminka odmítala nosit (asi aby nebylo závislé či rozmazlené), tak ho raději posadila a přikurtovala do sedítka a dítě sedělo a sedělo. Bylo spokojené, protože mělo rozhled. Kdykoliv jej maminka vyndala a položila na deku a chtěla jej přebalit nebo si s ním pohrát, tak plakalo. Nechtělo a neumělo pást koníky a ani se otáčet. Jeho vývoj byl tedy zcela zásadně přerušen. Je mi jasné, že se velmi rychle postaví a vůbec nepoleze, protože v důsledku cíleného posazování ještě neposíleného tělíčka, došlo k předčasnému posílení úplně jiných částí těla. Vnitřní hluboké svaly, které mají jeho tělíčko posílit a držet, zůstanou oslabené a to se dříve či později projeví. Dítko se tedy velmi rychle postaví, nepoleze a asi začne i brzy chodit. Všichni se budou radovat, jak mají šikovné a rychle se vyvíjející miminko. Ale poté se budou všichni divit, proč tak špatně chodí, proč špatně drží tělíčko. Budou chodit na fyzioterapii a na ortopedii. Samozřejmě nemusí, jen je to takový ukázkový případ, jak to většinou v těchto případech bývá. Neznamená to ale, že toto dítko musí mít nyní nějaký problém. Ten se třeba jako zaseté semínko může objevit později a je dobré vědět, že se dítě pasivně vysazovat nemá, protože to nepřináší nic dobrého. Ve výsledku ani pro nás. Musíme dítěti nabízet více stimulů, protože si je neumí zajistit samo na bříšku, na zádech, na čtyřech, protože tyto polohy nezná a nemá je rádo. Nastává tedy rozkol v psychomotorickém vývoji. Psychicky chce dítě víc, než na co má fyzicky. Je více naštvané, uplakané a frustrované. My také. Zaklání se a hledá způsob, jak uniknout. Přetěžuje záda, bříško nemá posílené a tento záklon pak předvádí ve všech pozicích při držení v náručí.

Nebojte se

Zbytečně své dítě ale nepozorujte a nestrachujte se, že něco dělá, nebo nedělá.

• Dbejte na to, aby trávilo čas na bříšku (úměrně svému věku a také na kratší časové úseky vícekrát za den, než jen jednou nebo dvakrát na delší dobu. Dítě se velmi rychle unaví a poté nepase koníky dobře).
• Noste jej, otáčejte ho při přebalování a oblékání ze zad na boky, aby se aktivně zapojovalo do pohybů, které s ním provádíte a posilovalo tak své tělo a snažilo se tyto pohyby posléze samo opakovat.
• Noste jej v šátku či nosítku. Nošení poskytuje trojdimenzionální informace o pohybu, které dítě vnímá a učí se z nich a ukládá si je do podvědomí jako vzorce pro svůj budoucí samostatný pohyb. Stejně tak dítě v nosítku či šátku musí vyrovnávat vaše pohyby a tím také opět posiluje své tělo.
• Všímejte si, zda se vaše dítě nezaklání a neprohýbá v zádech do luku.
• Neposazujte jej pasivně.
• Občasný sed na klíně s podsazenou pánví nevadí.
• Nezapomínejte, že některé děti vyžadují více blízkého kontaktu, jsou mazlivější a chtějí být více s vámi. Některé zase rády tráví čas mimo vás a rády objevují svět. 

Jak já říkám, jsou dva typy dětí. Objevitelé a pozorovatelé. Objevitel je ve svém motorickém vývoji velmi rychlý, chce objevovat svět, zajímají ho věci, chce je ochutnávat, osahávat, dostat se za nimi. Pozorovatel zase rád leží, sedí a je spokojený na místě popřípadě u vás v náruči.

Opička dala přednost doteku před jídlem

Dítě pochopíte tehdy, když s ním budete trávit co nejvíce času v těsném blízkém fyzickém kontaktu, který je velmi důležitý. Dokonce dle pokusů, které se prováděly již v roce 1970 a jsou součástí běžných učebnic psychologie, je kontakt důležitější než potrava. Pokusy spočívaly v tom, že se jedné opičce nabídly dvě atrapy matek. Jedna byla plechová, ale měla u sebe potravu a druhá byla chlupatá, avšak bez potravy. Opičky všechen svůj volný čas trávily na té chlupaté. A pouze pokud dostaly hlad, šly se najíst k plechové, poté se opět vrátily k chlupaté. Závěry těchto pokusů hovoří jasně. Hlad po doteku je větší než po jídle.

Pamatujte, že dítě je individualitou čili jedinečností neopakovatelnou, originální, tedy vyžadující individuální přístup a zacházení. A nic plošně řečeného či napsaného nemusí u vašeho dítěte platit. Je potřeba jej pochopit a podle toho s ním zacházet.

Držte, noste, mazlete a neskonale milujte své dítě 🙂

Jak miminko motivovat k vývoji? Jak s ním zacházet?

Povívejte se na nový video kurz a knihu Handling a nošení dětí.

 

Nechte si zasílat upozornění na nové články.

Jméno

E-mail*

Vanda S.