Tipy pro novopečené prarodiče pro rok 2017
Jak je to dnes s malými dětmi? Proč si s dcerou či snachou ve výchově či přístupu k miminku možná nerozumíte? Dnes se některé věci dělají zkrátka jinak 🙂 Proč a jak? Pokusím se vám ty „moderní přístupy“ vysvětlit. 🙂
Rozmazlování a závislost
Zdá se vám, že kdykoliv naše miminko zapláče, tak my startujeme a jdeme jej konejšit? Ponosit, polaskat, pohladit, přitisknout k sobě. Myslíte si, že tak z něj vychováme závislého malého tyrana. Ale o to přeci v první roce života vůbec nejde: malé děti nebrečí proto, aby nás provokovaly, ale proto, že zkrátka nemají jinou 
možnost, jak upozornit na své potřeby. Podle odborníků, ten kdo na takový pláč nereaguje, nepomáhá dítěti posílit plíce, ale významně oslabuje jeho vnitřní důvěru. „Pradůvěru“, která v něm jako kontinuum (očekávání určitého chování z hlediska vývoje) je hluboce naprogramována. Takové dítě pak pozná, že je „něco“ špatně a je ještě více neklidné. Dokud nerezignuje. Protože proč by se namáhalo voláním o pomoc, když nikdo nereaguje. Je to přirozený pud sebezáchovy, aby se nevyčerpalo a nezemřelo. Ono neví, že vy přijdete až ve stanovený čas. Děti potřebují teď a tady přirozenost a intuici. V momentě, kdy dítě pláče, se v mozku uvolňuje stresový hormon kortizol, který nenávratně a dlouhodobě ovlivňuje jeho vývoj. Např. takové děti trpí na větší bolesti bříška, trápí je nespavost, neklidný mělký spánek. Pokud je dítě ve stresu, dochází také k rozvoji psychosomatických onemocnění a určité místo zde také zaujímá atopický ekzém. Poskytnutím blízkosti, pomoci, ukonejšením dětských potřeb, podporujeme pocit jistoty, bezpečí a „správnosti“. Některé studie dokonce udávají, že tento přístup podporuje přirozenou chytrost.
Kojení a jídlo
Ano, mnohé z nás rády a často kojí. Je to pěkné, praktické, vždy po ruce a jednoduše „akorát“. Mateřské mléko obsahuje vše, co dítě potřebuje. A to až do 6. měsíce věku. I kojení poté, až do roka a více, má svůj smysl. Mateřské mléko je přesně takové, jaké dítě potřebuje. Matka tedy „vyrobí koktejl“ na míru svému miminku. 
Na dvorcích kolem bradavky jsou tzv. Montgomeryho žlázky, přes které se skrze sliny miminka dostávají informace do těla matky, jaké složení mléka má být, aby miminku dodalo potřebné živiny a vitamíny. Miminko je např. po porodu chudokrevné, má málo železa, a v testech z mléka jeho matky, která jej kojila, vyplynulo, že mléko obsahuje 2 x takové množství železa, než mléko jiné ženy. Proč? Protože tělo matky vědělo, bylo tedy ze slin informováno o tom, co její dítě potřebuje. Zázrak, říkáte si? Ano. Je to zázrak. Dítěti do 6 měsíců není tedy nutné dodávat žádné šťávičky, čajíčky apod. A to ani za teplého počasí. Dítě se kojí v tu dobu, kdy si řekne, tedy tzv. na požádání. Nedodržují se nesmyslné rozestupy mezi kojením a každé dítě se kojí jinak dlouho. Má svou techniku a rytmus. Někdo tedy kojí 8 min v průměru a druhý půl hodiny. Byla jsem sama mile překvapena, když i v porodnicích tento starý mýtus odeznívá a podporuje se přirozené kojení na požádání. V tomto případě tedy ani nemůže existovat „hladové mléko“ a mléko rozhodně vašemu vnoučkovi stačí. Tzv. hladové mléko je mýtus a pokud jsou dodržena základní pravidla pro úspěšné kojení: 1) kojím na požádání 2) nepoužívám lahve 3) dítě dobře a efektivně saje 4) není separováno od matky, je vše v nejlepším pořádku. Vše o správném kojení v článku: Praha má slabé mléko.
Pokud nevyšlo kojení – umělá strava je dnes tak kvalitní, že není třeba dítěti nic jiného přidávat. Podávat dítěti 
prvních šest měsíců jeho života jen mléko, je zcela v pořádku. Prevence alergií, říkáte si? Nejlépe jí docílíme tak, že při zavádění příkrmů mezi pátým až sedmým měsícem budeme dále kojit. A to tak dlouho, dokud nás to bude oba bavit. Pokud nekojíme, zahájíme příkrmy, když je dítě zralé. Nejlépe tak, že se samo začne aktivně zajímat o to, co jíme. Pozoruje nás při stravování, natahuje ručičku a intuitivně se již snaží něco sníst. První jídlo rozhodně nemusí být mrkvová kaše. Jen mu do ručky dejte klidně žužlat kus okurky. Rozhodně se ale vyhýbejte přeslazenému a solenému. A pozor na med. To kvůli botulizmu.
Nošení v šátku či nosítku
Jako v kazajce, nemůže se vyvíjet, hýbat, mít svůj prostor. Ale to vůbec není pravda. Pokud dítě zaujímá správnou polohu, je podsazené, nožičky má doširoka od sebe, tvoří tak velké psací písmeno M, neškodí to ani zádům, ani kyčlím, ba dokonce jim to prospívá. Nošení podněcuje smysly, dítě musí vnímat pohyb a přizpůsobovat se mu, vyrovnávat jej. Zatíná a používá tedy svaly ještě více, než kdyby leželo na rovné podložce.
Z biologického hlediska je člověk nošenec a pro zdravý vývoj svalů a smyslu pro rovnováhu je nošení důležité. Dítě se navíc cítí u matky v bezpečí, což jsme si vysvětlili v prvním bodě. Nošené děti jsou sebevědomější, samostatnější a chytřejší. Jejich mozek je stimulován přesně v takové míře, ve které to potřebuje. Pokud je již dítě unavené, položí hlavičku na matčinu hruď a usne či odpočívá. Nenosí se dítě čelem od těla, to by mohlo jeho CNS (centrální nervovou soustavu) přetěžovat a ani to nezajistí správné postavení těla. Nevěříte, že dítě je pak samostatnější? Po zvládnutí separační úzkosti, která se objevuje obvykle okolo 8 měsíce věku, se dítě přirozeně samo začíná od matky vzdalovat. Z přímé závislosti se stává závislost možná. Dítě je naprogramované objevovat svět a učit se nové věci. Ale to jedině tehdy, pokud je vše vnitřně v pořádku. Pokud jsme dítě separovali, nenechávali plakat a dostatečně nosili. Tzv. unošené dítě si pak velmi rádo odleze, kam potřebuje. Mé dvě děti jsou dokonalým důkazem. Unosila jsem je tak, že už mě nechtějí ani vidět 🙂
Chodítko a posazování nesedícího dítěte
Tím, že bude nesedící dítě posazováno, se rozhodně sedět nenaučí. A tím, že bude dáváno do chodítka taktéž ne.
Uvědomte si, že pasivním sedem mrňousovi nabízíte pomyslnou třešinku na dortu, k níž by se správně mělo dopracovat zcela samo, až mu to psychický i motorický stav dovolí. „Hodně maminek mi říká, že ony takto posazované také byly a nic jim není. Když se jich ale pak zeptám, jestli je bolí záda, nebo mají problémy s krční páteří, s bolestmi hlavy, ploténkami apod., tak téměř všechny odpoví, že ano. Samozřejmě, že za skoliózu nemůže jen pasivní sed, anebo svislé vertikální nošení, na vině je i životní styl, sedavé zaměstnání či dědičnost, ale špatná manipulace v raném stádiu dětství a při vývoji páteře hraje opravdu velkou roli.“ Řiďte se zásadou čtyř N, tedy: Nikdy Nedělám Nic za Ně,“. „Dítěti ve vývoji prostě nejlépe pomůžete tak, že mu vlastně nijak pomáhat nebudete. Budete ho jen sledovat, popřípadě korigovat případné nedostatky.“
Chodítko nenaučí chodit. Dítě zprvu chodí úkroky do stran a ručkama se přidržuje nábytku, dochází tak ke 
zpevnění páteře, aby při chůzi vpřed nedocházelo k jejímu vybočení. Chodítko ale umožňuje pouze chůzi vpřed. Když k tomu ještě přičtete nedovyvinuté kyčle (chůzí stranou se teprve formuje kostní hmota), které zatížíte, dojde vám, proč Asociace fyzioterapeutů několikrát podala návrh na zákaz prodeje. Zprvu stojí dítě na špičkách a kroutí u toho prstíky. Až po pár týdnech se začne stavět na celou plosku nohy. Pokud je však dítě v chodítku, opírá se i nadále jen o zmíněné špičky, anebo pouze část chodidla, ale nikdy nepoloží na zem celou plosku nohy. Dále je velmi důležité, aby se zpevnil trup a páteř neměla tendenci vybočit. Že vy jste děti do chodítek dávaly a jsou zdravé? Ano, ale téměř všechny nás bolí záda. Víte, kolik problémů vzniká nesprávným držením těla a špatným vývojem páteře? Skolióza a bolesti zad, ale i bolesti hlavy, a dokonce psychické problémy. Špatné držení těla – předsunutí hlavy zavěšením do šíjového svalstva, které je pod stálým napětím – vede k bolestem hlavy a bolestem v šíji. Uvolněná břišní stěna a předsunutí páteře vpřed způsobuje zatížení posledních segmentů bederní páteře, potažmo bolest a větší pravděpodobnost výhřezu meziobratlové ploténky. Migréna je také velmi často spojována s páteří. Chodítko je tedy vlastně takové škodítko!
Spánek na bříšku
Dnes se spánek novorozence či malého miminka na bříšku nedoporučuje. Při spánku na břiše dochází k větší 
četnosti syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS). Dnes i díky monitorům dechu a doporučení, aby děti spaly na zádech, nebo byly polohovány na boky k SIDS tak často nedochází. Spánek nemusí být vyloženě rovně na zádech, což ani pro malé miminko není příjemné. Stačí měkký polštář, do kterého se můžou pohodlně „uhnízdit“. Jakmile se páteře miminka dostane z tzv. novorozeneckého postavení (C), může se pohodlně položit na záda. To bývá okolo 3 měsíce věku. Statistiky mluví jasně. Není ani příliš dobré pevné zavinutí miminka. Ty se pak přehřívají a také mohou být náchylnější k SIDS. Spánek v zavinovačce také není doporučován z hlediska správného a přirozeného režimu kojení. Protože děti v zavinovačkách spí nepřirozeně dlouhým spánkem a propásnou, respektive „zaspí“ hlad. Což se u matky projeví poklesem laktace, protože když není poptávka, není ani nabídka.
Dudlík
Velmi sporné téma i mezi dnešními odborníky. Zubaři jasně hlásí ne. Laktační poradci také ne, protože kazí techniku sání dítěte a opět se narušuje laktace. Může, ale nemusí. Pokud tedy vaše vnouče dudlíček nemá, vězte, že se bez něj obejde a rozhodně jej nepotřebuje. Nijak týrané není.
Spánek s rodiči
Vždyť je to tak pohodlné a přirozené. Nemusíme také vstávat na krmení či utišení miminka. A vše, co zajistí klidnou noc, se počítá jen do plusu. Opět ho tímto nerozmazlíme, jen podpoříme jeho důvěru. Jakmile se jeho sebejistota a sebedůvěra naplní, už s námi spát nebude chtít. Postýlku miminka můžete přistrčit k vaší posteli 🙂
Oblékání
Má pořád studené ručičky a nožičky? To ale vůbec nic neznamená. Teplota těla může i přesto být v pořádku. A příliš oblečení také škodí. Nejlépe to poznáme vzadu na krku. Když tam není vaše vnouče studené ani zpocené, je přesně správně oblečen
é.
Nočník
Dříve se vysazovalo, trénovalo a tlačilo na děti, aby byly v roce bez plen. Ano, byly, protože byly stále posazovány a drezírovány. Dosáhnout stavu bez plen je otázka vývoje a zrání dítěte. A to se nedá uspěchat. Vědomé vylučování se tedy musí dostavit pod kontrolu v mozkové kůře a k tomu dochází okolo druhého roku života. Už indiáni toto věděli. Své děti do věku dvou let nechali konat potřebu kde se dalo, nebyly kárány a přesně na druhé narozeniny zavelili: „a dost“ Bude se to dělat jen tady, na jednom místě. V tuto chvíli je dítě schopné pochopit a ovládat své potřeby. Nejjednodušší je sebrat pleny v dobrý okamžik a již je nedat. Že to nebude fungovat? Ale bude! A moc dobře. Přesvědčte se v článku, jak se zbavit plenek.
Botičky
Nasadit botičky, ať se naučí chodit. 99% dětí se rodí se zdravými chodidly a většina deformit vzniká špatným obouváním. Chodidlo a klenba nohy poskytují tělu oporu a umožňují bezbolestný a neomezený pohyb. Zdravé děti 
se rodí s již vytvořenou příčnou i podélnou klenbou. Všechny kosti a chrupavky v dětské noze jsou ale velmi měkké a tvárné. Může proto být zrádné, že klenbu nohy u malých dětí nelze pozorovat, protože je obalena ochrannými tukovými polštářky. Dětské boty totiž tlačí prsty k sobě (počátek hallux valgus), pata je zvednutá a bota má tvrdou podrážku. Malé děti instinktivně chápou, že chození bos je pro ně nejlepší. Často u dětí vidíte snahu sundat si vše, co na noze mají a chodí rády bosé. Dětské chodidlo, které je často bez bot, je silné, pružné, stabilnější a odolnější vůči jakýmkoliv kožním chorobám, protože právě v dětském věku si tělo vybuduje nezbytnou imunitu. Navíc svaly a šlachy, které souvisí s chodidlem, kotníkem, kolenem i kyčlí, jsou daleko silnější a pevnější. Dítě pak nemá problém se správným držením těla, bolestmi zad, apod. Podpora klenby je tedy zcela nevhodná! Jakákoliv podpora či výztuha klenby, ji ve skutečnosti oslabí a výsledkem pak bude (nejen) plochá noha. Podpora paty pak zase oslabuje a zkracuje achilovku a lýtkový sval. Botky jen na ven a to ještě správně vybrané. Jak? Podívejte se na článek o zdravém obouvání.
Bubáci a strašení dětí
Příkazy a strašením sice děti vedeme k poslušnosti, ale ne odpovědnosti. A to je velký rozdíl. Např. udělej toto, jinak přijde jelen a odnese tě. 1) je to lež a dítě brzy zjistí, že lžete a nemáte pravdu. Proč by vás tedy příště poslouchalo, ztratí důvěru. 2) jistý čas se bát bude, dokud nezjistí, že se situace dá obejít, nenaučí to tedy dítě vypořádat se s problémem či úkolem, ale jeho obcházení 3) jistě nechceme mít doma troubu, co udělá vše, protože se mu to řekne a bojí se, ale jedince, který přemýšlí. „Strašení“ a úkoly by tedy měly být smysluplné, věkově přiměřené a hlavně individuální. Tedy co platí pro Toníka, nebude platit pro Terezku.
Úklid
Bordel v bytě, šťastné dítě 🙂 Vše nemusí být jak ze škatulky. Nažehleno také ne. Hlavně aby byla spokojená maminka a miminko. Není to lenost, jsou to jen priority. A co je důležitější? Vysmejčená klícka a ubulené dítě v ohrádce? Nebo malý pomocník, co nám „láduje“ pračku, tedy spíše z ní ty věci vytahuje, ale naprosto šťastný, že má úkol? Děti se tak cítí důležité a nám jistě ten „binčík“ kolem nevadí. Na tom svět nestojí.
Přehnaná sterilita
Naše tělo je ve sterilitě zmatené a přestává být funkční. Buňky imunitního systému nedokáží rozpoznat, kdo je náš přítel a kdo nepřítel. Kontakt s bakteriemi je důležitý, abychom byli zdraví a měli silnou imunitu. Přehnaná hygiena škodí, shodují se odborníci a vědci. Miminko jistě nezemře, když si jej očichá náš domácí mazlíček. Stejně tak nevadí, pokud jej necháváme na dece na zemi.
Naušničky
Vypadá vaše vnučka jako chlapeček? Raději byste ji dali naušničky? Dnešní doba si nepotrpí na přílišné dekorování holčiček a spíše nechává toto rozhodnutí přímo na dítěti. Ač se vám to může zdát sebe zvláštnější, dnešní maminky zkrátka chtějí nechat na svých dcerách, kdy a zda vůbec budou chtít naušnice.
Jak miminko motivovat k vývoji? Jak s ním zacházet?
Povívejte se na nový video kurz a knihu Handling a nošení dětí.
Vanda S.
NOVÁ KNIHA!
JAK SE ZBAVIT PLENEK
DIFINITIVNĚ, BEZ STRESU A „VYSAZOVÁNÍ“
Odplenkování dle indiánské metody
Vanda Schreierová
Po dlouhé době jsem měla čas zasednout k PC a něco si přečíst. To „něco“ je tento článek . Super, super, super !!!! Hned mám lepší náladu 🙂
To mám radost, já děkuji za přečtení 🙂 Vanda S.
Obávám se, že za 10 let to bude zase všechno jinak.
Souhlasím.
Chodítko umožňuje pohybovat se pouze do předu?Tak jak to,že můžu syn chodí pozadu.Botičky ne??A to má jako nastydnout od nohou?
Spaní s rodiči v posteli?To se máme mačkat tři na jedný posteli do cca 5 let dítěte. o_o
A my jsme maminky, nebo roboti???
Je jedno jestli dopředu či dozadu, přirozený pohyb do boku zkrátka neumožňuje.
Nastydnout od nohou? Tak mám přeci zdravý mozek a posoudím, kdy je potřeba botičky mít a kdy ne. Nikdo neříká, že musí běhat venku po chodníku na boso.
A k posteli.. Jak článek říká, pokud dodržíte všechno ostatní, zdravé a sebevědomé dítě od vás rádo odejde do své postele.
A nakonec.. Všechno jsou to jen rady, pistoli u hlavy vám nikdo nedrží. Konec konců, je to vaše dítě 🙂
Ja bych nechtěla byt vaše dítě 😁😁
Krasne, ale obavam se, ze s nasi babickou nam to nepomuze. Synovi je 13 m, takze plno temat uz mame za sebou, nektera (nocnik, boticky, strava, lahvicka) jsou aktualni. Prijde mi, ze nechce (mozna jen podvedome) rozumet, protoze by tim priznala, ze tedy vlastne delala vse spatne, coz ji nikdo nikdy nevycetl. Starala se, jak nejlepe umela a jak tehdejsi doba umoznovala. Navic ani dnes neni tento zpusob vychovy a pece jediny a zdaleka ne vsechny maminky ho praktikuji. Je to kazdeho vec, ale babicka pak srovnava, ze videla tak a tak drzet a s dudlikem a s lahvickou… a o to vice je to pro ni nepochopitelne. Nevim, jak se domluvit, aby vztahy mezi nami zustaly hezke
Bohužel. Někdy je debatu nutné „utnout“ s trochou aktivity: Děkuji za jistě dobře míněné rady, ale jednou jsem maminka já a touhle cestou chci jít. Babičky už své děti vychovaly, teď je řada na nás.
* asertivity … A dodávám sebevědomí. Bez obviňování a křiku.
Přesně jak píšete, některé babičky mají prostě pocit, že je kritizujeme, když to děláme jinak 😉 Podle mně to řešení nemá, pokud jsou to panovačné hysterky jako ta naše 😀
Hezky text, pridala bych ohradka kontra citlivy vek 9M (dochazi k rozvoji sebevedomi).
Uzasny článek… děkuji
Potěšila by mě aspoň zmínka o bezplenkovce, jinak moc pěkný článek 🙂
Dobrý den, ano to máte pravdu, to by tam také mohlo být. Mám sice tři děti, ale ani u jednoho jsem jí nezkoušela, nemám tedy osobní zkušenosti. Mí klienti ale ano, takže k ní kladný vztah mám a vím, že funguje. Pokud byste chtěla, můžete mi napsat vaší zkušenost a já ji připojím dole k článku jako zkušenost čtenářky 🙂 S pozdravem Vanda S. 🙂
Souhlasím s Lucií. U syna (8m) praktikujeme BKM téměř od narození a ačkoli plenky samozřejmě nejsou čisté, je vidět, že tomu rozumí, zdá se, že mu to vyhovuje a my už si ani nedokážeme představit dělat to nějak jinak. Jen mi přijde škoda, že tu tato metoda není trochu známější 🙂 Jinak ale vážně úžasný článek, laskavě vysvětlující proč některé věci dnes neděláme tak, jak se dělaly dřív, ačkoliv „taky žijeme“ 🙂 Je možné, že další generace budou mít zase nové informace a teorie, ale to je prostě vývoj. Dnes je snazší přístup k informacím, na vše jsou různé názory a je na každé mamince, aby si to vyhodnotila a vychovávala nejcennější poklad co má podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Respektive není to na mamince, ale na rodičích, protože dnes se podle mě i tatínci mnohem více zapojují, pečují, dokonce jsou občas i na rodičovské dovolené.
A ještě co se týká toho vývoje, je docela zajímavé, že po všech vynálezech a technickém pokroku se dnes čím dál víc snažíme vracet k intuici, přirozenosti a tomu, jak to bylo kdysi. Zřejmě ne každý domnělý pokrok musí být zlepšení a příroda není hloupá 🙂
Taktéž bych uvítala malou zmínku o BKM, která je velice prospěšná v mnoha ohledech a my na ni nedáme dopustit a praktikujeme ji prakticky od narození našeho syna (7měsíců) 🙂 jinak ale hezký článek 🙂
Opravdu krásný článek. Měli by si.ho přečíst všechny maminky,babičky,tety 🙂
Prvni dcerka semnou nespala,lip se ji spalo samotne. Druha semnou spinka a užíváme si to spolu.
Nosím v šatku a musim říct ,je to paradni pomocnik. Zvladnu uklidit vše s šátkem a mala je spokojena
Moc pekne sepsano! Jeste by mozna stalo za zminku prehnana bezpecnostni opatreni 🙂 Babicky se u nas doma porad rozciluji, ze nemame olepene rohy stolu. Jo, zkusili jsme, ale bylo to natolik zajimave, ze to synek okamzite oloupal, a tak jsme to uz nechali. Parkrat se bouchnul a pak uz vubec. Sam si na to dava pozor a ani jinde nespoleha na tady ty ochrany. Proste vi, ze roh je ostry a boli to, kdyz se do nej bouchne.
Dobrý den, děkuji za komentář. Psala jsem přesně o tomto článek už dříve 🙂 kdyby vás zajímalo, tak zde. http://www.vanickovani.cz/maminko-airbagu-kde-jsi/
Dobrý den. Ráda bych se Vás zeptala na názor. Radíte dítě obouvat jen ven, jinak bosé. Syn je hypotonický a tak jsme mu od prvních krůčků nazouvali pevné boty s pevnou patou (na doporučení rehab). Teď jsou mu tři roky a stejně mám pocit, že má kotník vybočený a nohu totálně plochou. Co radíte v takových případech Vy? Díky.
Dobrý den, chodit bosky – klenba se pořád stále vyvíjí. Měl by ho vidět fyzioterapeut, aby zhodnotil stav. Takto nemohu posoudit. Jsou stavy, kdy to vyžaduje řešení vložkou, cvičením apod. Záleží jak drží celé tělo, zda není zhrbený, jaké má postavení nohou. Doporučila bych senzorický koberec a cvičit s nožičkou. 1) píďalku – dítě sedí a přisouvá vždy jednu nohu dopředu tak, že natáhne prsty, poté je skrčí a přisune patu. 3x na každou nohu cca 20-30cm odpíďalkovat 2) bagr – opět dítě sedí a jednou (bosou) nohou se snaží prstíky chytit kapesník a přendá jej přes druhou nohu na druhou stranu, kde jej upustí. Druhá noha opět nabere kapesník a dopraví zpět na druhou stranu. Opět opakovat 3x na každou nožku. Je také možné nožky zatejpovat, mám v plánu na toto téma sepsat článek a natočit podrobný návod, nicméně času je málo, ale snad to brzo stihnu. S pozdravem Vanda S.
Dobrý den, moc hezký článek, rozeslala bych babičkám 🙂 ale ráda bych upozornila na pravopisnou chybu, aby to zbytečně netrhalo oči – tipy je správné slovo, které jste chtěla použít 🙂 mějte se krásně a přeji spoustu dalších fajn článků 🙂
Krasny clanek, moc rada ctu Vas blog. Jen….opravte si tu hrubku na zacatku clanku. 🙂
Moc pěkný článek až teda na jednu věc, která mi nesedí – mohla by jste dodat odkaz na odborný článek, kde se píše, že společné spaní je prevencí SIDS? Já teda nevím, ale na tohle téma jsem četla více než dost, a všude odborníci zastávají názor opačný. Ráda bych se tedy poučila.
Dobrý den,
když jsem byla se svou předčasně narozenou dcerou, tak celé novorozenecké odd. JIRP v Motole včetně lékařů a sester mi doporučovala s dcerou spát. Byla narozená 32tt a všemi mi bylo sděleno, že se naladí na můj dech a ten jí povede. Poté jsem toto probírala na neurologii, kam jsem docházeli na preventivní kontroly, byť byla dcera naprosto v pořádku. Paní doktorka Cibochová opět potvrdila. Na toto téma jsem toho také přečetla hodně včetně článku, respektive práce, kterou mi v Motole právě na JIRP lékař zapůjčil. Mrzí mne, že jsem si jej nezkopírovala, ač by se asi nemělo, ale nemám jej 🙁 V.
Dobry den, popisuje to i americky pediatr Sears v knize Kontaktni rodicovstvi. Nevim, jestli tam je odkaz na konkretni studii, ale ten princip se podle me da na miminku i vyzkouset/ukazat – kdyz mu jemne fouknete do obliceje, tak se automaticky nadechne. Aspon my na tohle u syna nahodou prisli.
Dobrý den. Kluky už mám odrostlejší 10 a 7 let, přesto jsem ráda že jsem „normální“, když jsem si brala dítě do postele a kojila kdy chtělo a (ne)mělo dudlík a leželo na dece na zemi a nebylo v chodítku a nemáme doma sterilně uklizeno a věčně chodí bez bot :-). Moje maminka je úžasná ženská a „hrací“ babička, takže výchova je podle mě a tchýně k dětem moc není, takže její případná kritika míjí cíl 😀
Moc milý článek. Tu bezplenkovku bych taky přidala, nám ohromně pomohla. Moje babička, tedy Máji prababicka, je přesvědčena, že ji moc rozmazlujeme, když ji pořád nosime. Přitom když jsem ji (jako maličké miminko) položila,tak hrozně plakala. Podle babicky bych ji asi měla nechat vyrvat. To je smutné, když si vezmu, že takhle skutečně vychovavali dřív.
Dobrý den, snacha mně přeposlala články. Jsem babička, který vychovala 2 syny, takže otce svých vnoučat. S každou dobou se tyto věci mění. Ráda se přiučuji na změnách, ale musím se ohradit proti Vaší kritice, jak je smutné, jak jsme děti vychovávali dříve. to si myslíte, že Vaši rodiče Vás tak špatně vychovali? pokud ne, tak si trošku protiřečíte. To, že si dítě zvykne být hodně chováno je jen Vaše věc,ale doplatíte na to jen vy sami. Určitě přijde okamžik, kdy budete vynervovaní pláčem nebo tím, že díky neustálému chování nic jiného v domácnosti nestíháte. Dovolím si říci, že vše, co jsme my-naše generace Vašich rodičů stihli při výchově dětí, tj. domácnost, vaření a s prostředky, které byly tehdy k dispozici, že jsme téměř hrdinky. Prosím, zamyslete se nad tím a přestaňte nás jen za naší minulou výchovu kritizovat. Jistě na to časem přijedete sami. Slávka
Slávko souhlasím s Vámi, sama jsem vychovala 3 děti a stihlo se všechno, jsem milovala, věnovala se jim, nenechala jsem je plakat, ale na sobě jsem je teda nenosila,uklízet v šátku,no nezlobte se to je ale blbost a nemluvím už o tom,že jeden syn má už skoro půl ročního syna a doposud nespal v postýlce,usíná pravidelně v klokánce na otcově nebo matčině hrudi..nechci vidět co se bude dít dál…rady raději nedávám,poněvadž o ně nikdo nestojí,ale doplatí na to sami rodiče..do pul roku dítě nerozmazlíte,pak už si s váma bude dělat co chce…a dudlík? další téma..i to dítě si potřebuje dodudlat,pokud není uspokojena jeho orální potřeba ted, tak v dospělosti sahají k např.cigaretám..a pokud vím, nejlépe se dítě rozvíjí v poloze na zádech a ne nošením na sobě..ano pokud má dítě nějaký problém je třeba ho nosit, v klubíčku…přeji vám mladým maminkách hodně zdaru při další výchově a následně ve škole,poněvadž co je špatně ted, odrazí se pak…proč jsou pedagogické poradny přeplněny rodiči,kteří si neví rady se svými dětmi…toto přece dříve nebylo
Dobrý den, Jano, nesouhlasím s vámi, ale respektuji váš názor. Co bych však chtěla říci je orální fixace na téma dudlík. Není to tak jednoduché, jak jste popsala. Nemám nic proti dudlíku, ať si každý používá jak chce. Například mé tři děti ho měli a kojení nám to nepokazilo. Nicméně přečtěte si něco ohledně orální sublimace, deficitu a následném problému v dospělosti na orální fixaci. Touto studií se zabýval Sigmund Freud, konkrétně práce o neurozach – vybrané spisy II. Zkrátka není to jednoduché a říci, že když nemá dítě dudlík, bude kuřák je velmi nešťastné a zavádějící. Jsem ráda, že respektujete svého syna a jeho ženu v jejich výchově. Já respektuji váš komentář byť mám na nošení, uklízení, spaní i polohu na zádech jiný názor. Přeji vám pěkný den a jsem s pozdravem Vanda S.
Souhlasím s Vámi
Dobrý den,
nezlobte se, ale jak můžete napsat, že děti měly dudlík s měkkým „i“?!?!
Dobrý den, jsem maminka v babičkovském věku, poslední syn se mi narodil ve 43 letech, první ve 25. Zdá se mi, že jste článek vůbec nepochopila-nošené dítě pláče totiž daleko méně, je s maminkou,jeho potřeby jsou uspokojeny. To, že se dítě zavřené v postýlce cítí špatně a pláče,je přirozená reakce mláděte. Nechat ho plakát tak dlouho,až rezignuje( prosím,neplést s tím, že mu je ok, když nepláče) , kvůli tomu, aby matka štíhlá doma smýčit? A proč? Za prvé je snad důležitější spokojené dítě,za druhé jsem matka a ne uklízečka,za třetí to nejnutnější stejně stihnu s dítětem v šátku, ostatně stejně,jako milióny žen z přirozených kultur v Jižní Americe či Africe. I tady se,ne tak dávno, běžně nosilo a spalo s dětmi,ty odrostlejší pak Špály všechny společně na peci. Až s tzv civilizací se děti začaly uklízet do dětských pokojů a péče o různé serepetičky v domácnosti dostala přednost před péčí o mláďata. Mmch- nejstarším mym dětem je 21 a 16, navíc kluci, a samostatní jsou tak, až mne to někdy trochu mrzí ( a začali s tím hned,jak se naučili lézt). Chápu, že jste se snažily své děti vychovat co nejlépe,ale snažte se, prosím, pochopit i Vy dnešní mladé holky, které se snaží vrátit k přirozenosti, navíc podpořené moderní vývojovou psychologií. Já osobně jim fandím a mrzí mne, že šátek jsem měla k dispozici až na druhého syna v roce 2001..
Dobrý den,já nevím jestli to ohaneni se dobou je zrovna to nejlepší ..Moje maminka se mnou a s mojí sestrou byla doma deset let,je pravda že nepostavila dům,nekoupila tři auta..Ale měli jsme domov a rodiče….tchyne prvního syna odložila po dvou mesicich,stihla postavit dům,koupit kupu nesmyslů a syn ji teď navštěvuje jen z povinnosti…I v té minulé době záleželo spíše na lidech a srdci…Pokud se matka chovala jako dozorce v lágru tezko ji děti budou v dospělosti brát jako součást rodiny,bude už navzdy velící důstojník
Myslim, že jsem celkem moderní babička,ale jinak souhlasím s Vámi že jsme toho stihli daleko více a naše děti určitě netrpěli.😊
Super článek, díky. :-o)
Mladý jsou chytrý až prechytraceny, babičky umí akurat tak využívat, a tchyně jsou pro ně nuly.Tak fungující na dárky a kus toho žvance.Ještě je tímto podporujete aby si babiček nevážíly. Hlavně doma bordel a stravu pro děti ve sklenkach která leží 2.roky na obchodě ve skladech.Hlavně ,ze se stihnou kámošky, internet faceb atd….Tak si tedy tuto dobu užívejte a vy chovejte si poklady sami…každá moudra babička dá od Vas ruce pryč. .
Super, konecne nekdo normalni. Jsem stejneho nazoru.
Souhlas, někdo se tady vydává za studnici moudrosti a mladé naivní maminky to žerou i s navijákem. OK. Každá doba má to své. V každé době se najdou chytráci, kteří radí jak to má být a za pár let je to jinak. Takže jsem v klidu babička, jen ať si to ti mladí užijí. Apoň mám víc času na sebe.
Tak to je asi ve vasi todine 🙂
Mě spíše příjde, že jen nedokažete respektovat to, že by někdo dal přednost svému miminku před úklidem. Poklidit může muž 😉 máme rovnopravnost paní… Pokud Vás někdo využívá, špatně jste si děti vychovala ( zaručeným způsobem 😂). Četla jsem ten článek dvakrát, ale nic o kupovaných příkrmech jsem nečetla… zase další z Vašich zkušeností … to je smutné že (?) vychovat dítě tak, že necítí takovou lásku a zodpovědvost ke svému dítěti (viz. Váše připomínka k internetu). Jestli to nebude těma metódama😂). Jsem rada za to, že jsem se do toho tolik zavrtala a i kdybych nečetla jedinou literaturu, stejne bych měla přistup k miminku stejný, jsem totiž vychovaná laskavou vychovou a ať si říká kdo chce co tchyně nebo kdokoliv, je mi to jedno. Já si vychovám děti tak jak uzname s tatínkem za vhodné, všichni už svou šanci měli, tak ať se mi do mé nefušují. 🙂
Teda Vaše reakce je velice zajímavá. Vy jste maminka, babička nebo tchyně? Četla jste ten článek nebo jen nadpis? Myslím, že o tom sterilita a bordel je úplně jiný pojem. Autorka myslím chtěla říct, že je příjemnější uklízet spolu s dětmi než nechat dítě plakat a za každou cenu mít všechno vycíděné do detailu. A nevím, kde Vás napadla strava ve sklenickach, když v článku se jasně píše, že je důležité kojení a postupný přechod na zdravou stravu. To že není třeba vše mixovat, ale dítě se postupně naučí jist i pevnou stravu.
Myslím, že právě pro Vás je tento článek a rozhodně roli babiček neznevazuje, jen se snaží přiblížit, proč se to dnes zase dělá jinak. Za Vašich časů se to určitě dělalo taky jinak než třeba dvě generace před Vámi.
Že by se ozvala potrefená husa?!?!
Jako vždy dobrý článek. Jen jako vždy škoda těch chyb v interpunkci. Člověka, který ovládá psaní čárek, to docela ruší, článku to ubírá na dojmu.
Souhlas, nabídla bych autorce korekturu každého článku, dříve, než jej zveřejní.. 🙂
Super článek, výborně napsané, akorát vhodné spíš pro nezkušené maminky, které ještě nevědí, že rady jejich maminek jsou již pasé. Většina (pra)babiček totiž bude bohužel tento článek brát úplně stejně, jako když jim tyto jak Vy píšete „moderní přístupy“ budeme vysvětlovat my dcery (vnučky) :-(. Tzn. že jsou to nesmysly a že ty jejich „tradiční“ postupy jsou ověřeny nejen jejich generací, ale i generacemi před nimi. A moje matka je ještě takový extrém, že když ji o cokoli ve výchově či stravování syna požádám, urazí se, že jí snad nedůvěřuji a že ona tohle své matce se mnou nedělala, že jí mě svěřila bez jakýchkoli rad a připomínek… A ať jí teda raději syna nedávám, aby mi ho nezkazila. Přitom se sama hlásí o to, aby ho mohla hlídat, ale vyhovět mi v ničem nehodlá :-(. A když se někdy bavím s babičkami dětí na dětských hřištích, v dětských centrech apod., tak všechny zastávají názor, že uspáváním a spaním v posteli se dítě rozmazlí a myslím, že v ostatních bodech zde zmíněných to bude podobné a ani tento článek, i když je srozumitelně a logicky sepsaný, s nimi nehne:-(.
To je tak moc presne! A clanek perfektni a aktualni :))). Chtela jsem ho dat precit babicce, ale precteni komentaru me odradilo, protoze by to vlastne dopadlo tim urazenim :(. Skoda 🙂
Možná bych se trochu více věnovala tématu Dudlík. V dnešní době se to bere jako něco automatického, něco, co miminko mít MÁ. I děti jsou k tomu vedeny říkankami, obrázky. Je to velmi smutné, že se poté na ty rodiče, které se svému dítěti věnují, místo, aby mu jen zacpávali pusu kusem gumy, kouká, jako by dítěti pomalu ubližovali. Mělo by se to rozhodně více propagovat. 😉
Jinak je článek celkem pěkný a mohl by být přínosem. 🙂
Přesně tak, taky s tím už půl roku bojuji. 80 % lidí se ptá, proč nemá dudlík. Proč se třeba nezeptají, jakto že nepláče? 🙂
Jo, tím se fakt bavím, reakce okolí jako „Ona nemá dudlík? To jako vůbec??!!“ 😀 A hodně vidím i to věnovat se dítěti vs zacpat mu pusu dudlíkem. Moje dcera má půl roku a její hlasové projevy jsou boží a časté, krásně si spolu „pokecáme“. Všimla jsem si, že když se třeba nudí a já dělám něco jiného, tak když jí není vyloženě nedobře, začne si „zpívat“ a super se tím zabaví 🙂
Skvělý článek, ale dovolím si nesouhlasit s názorem na obouvani. Kdyz zacal syn chodit, opravdu chodit samostatne, konzultovala jsem obouvani jak s dětskou rehabilitacni doktorkou, dětským fyzioterapeutem a ortopedem. Všichni měli stejný názor, ze chození bez bot v domácnosti, kde je dlažba nebo tvrdá dřevěná podlaha neni správne. Ma se chodit bosky, ale po trávě nebo po koberci. Samozřejmě at si každy udělá svůj názor, ale netvrdila bych jak je správne chodit bez bot, kdyz doktoři a fyzioterapeuti jsou jednoznačně proti.
Skvělý článek … mám dvě malá vnoučata a jsem ráda, že dcera mateřství cítí přesně jak je zde popsáno. A je mi líto, že v době kdy moje děti byly malé, bylo všechno naopak, kojení přesně po třech hodinách a když dítě plakalo dřív, tak bylo „řídké“ mléko a přestalo se kojit a šup rychle Sunar. Ano a nechat brečet a nechovat a spousta jiných zaručeně správných výchovných metod. Naštěstí to moje děti nijak nepoznamenalo, ale jsem ráda, že ta doba je pryč. Teď jsem babička kazička a vnoučata si moc užívám.
Vy jste skvela! Tohle cist, to me tesi. Takova sebereflexe je vzacna.
Rady a informace se neustale meni a vraceji..vychovala jsem tri deti, mam kurz profesionalni chuvy se statni zkouskou a z praxe vim, ze vse je o individualite rodicu i deti. S detmi se nema jednat jako s partnerem, jsem spise zastancem vychovavat..my teticky a babicky jiste dokazeme dobre poradit, ovsem je na kazde mamince jak si sve male vede a vychova 🙂
Opravdu hezky napsaný článek!Za měsíc čekáme první vnučku,tak mě zajímalo jak se zvyky našich maminek a vlastně i me změnily.Doufam,ze budu moderní a chápající babičkou dnešního rodičovství😊
Nelze než souhlasit. Ale co dělat, když jsem právě ta babička a u nás je to naopak? Odpovídat nemusíte, je to jen řečnická otázka a povzdech… 🙁
Krasny clanek, celej jsem si ho precetla a supr, tohle by si mneli precist vsechny babicky hlavne…….samozrejmne jsou to aj dobre informace pro maminky.Babicky to asi moc nepochopijou ze dnes se dela vse uplne jinak, za nich se to delalo jinak a tetkom je modernejsi doba a spoustu informace,nase babicky to nepochopiou protoze by si mysleli ze celou tu dobu vse delali spatne,ale nedelali tenkrat to tak bylo, jenom doufam ze ty nase babicky si to prectou. moc dekuji za clanek je moc krasnej 🙂
S většinou věci Souhlasím akorát mi to nepřijde pro babičky ale spíše pro 80 % maminek . Když je tak poslouchám na hřišti nebo čtu jejich příspěvky tak je to určeno jim a ne těm babičkam. A ještě bych to dla přečíst sestrám v pororodnicich.
Moc děkuji za tento článek. Konečně jsem se přesvědčila, že jsem normální a moje dcera taky. Akorát botičky nechce ani na ven… jak ji obuju botky tak spustí strašný křik. Tak to nechávám být a rikam si ze to časem odezní samo. Přeci jen ji je rok. 🙂
Článek se mi moc líbí, také bych přidala zmínku o bezplenkovce. Jinak super informace! Babička 🙂 Simča
Všem moc děkuji za milé pozitivní komentáře. I všem babičkám, které se vyjádřily. Je pár témat, které by se opravdu mohly přidat jako zmiňovaná bezplenkovka či čokoláda apod. Tak třeba časem, nebo můžete přidat své zkušenosti či rady na dané téma sem do diskuze. Budu moc ráda. Také se omlouvám za gramatické chyby. Není to má silná stránka. Článek teď prošel korekturou a dle „odborníka“ by měl být snad už v pořádku. 🙂 Tak ještě jednou děkuji za takovou čtenost. Vanda S.
Milá Vando, ještě si prosím opravte chybu v nadpisu článku, tchyně se píše bez čárky. 😉 Hezký den!
To by si měly precist i staré pediatricky. Já musím striktně držet kojení po třech hodinách, jinak se míchá stare nestrávené mliko s novým a miminko pak trápí bolení bříška a je přecpané. Tak ji lzu, kojim, jak dcera začne hledat prso pusibkou a pláče hlady
Dobrý den, článek se mi moc líbil jen bycb se ráda zeptala zdali spaní s rodiči v posteli je opravdu prevenci ssid? Nikdy jsem neslyšela a ani nečetla že by se dítě,, napojilo na duchaci systém matky,, spíše je vždy varovano před společným spaním a statistiky říkají že děti které zemřely na ssid v 35% všech případů spali v posteli s rodiči, stalo se tak o víkendu a mezi 1 až 6 hodinoi ranní… A odbormici se shodují že by mohlo jít o reakci dítěte na pozity alkohol nebo cigaretu jednoho s rodičů a pak také reakce na nečisté prostředí ( sex) zajímalo by mne co je na tom pravdy a popřípadě odkaz na ckanek nebo vyjádření odborníků na spánek s dětmi v posteli. Moc děkuji!
Děkuji za poučný článek, i když jsem babička. Mnohé počínání mých dcer i vnoučat mi objasnil. Kdysi jsem si porucila “mlc“, a proto jsem dceram do výchovy nemluvila a snad proto mám s oběma krásný vztah.
Dobrý den. Díky moc za tenhle článek! V podstatě ve všech bodech řeším konflikt se svou maminkou-babičkou mých dětí. Došlo to bohužel, až tak daleko, že máme obě problém s hlídáním a staráním se o děti (3 roky a 8 měsíců). Já, abych je mámě svěřila a ona, aby mi jehlídala. Je mi to strašně líto, protože babičky mají mít v dětském světě své místo. Patří tam! Jenže starší syn k ní nechce, protože je na něj moc přísná a nutí ho do věcí, na které normálně není zvyklý. A malá v její náruči po chvíli brečí a máma pláč špatně snáší. Prý je to kvůli mně, že když jsem byla malá, skoro celé první 2 roky jsem proplakala a byla pořád nemocná. Když ale vidím, jak se chová k vnoučatům a jak s nimi zachází (musíš ho už dávat na hrnec, nech ho vyřvat-však on usne, ty mu ještě dáváš mléko? Furt ho netahej, pak nebude chtít chodit sám, tohle si nesmí zvykat, tohle mu zakaž, tohle už by měl umět, vůbec s ním o tom nediskutuj, ty mu taky všechno dovolíš, apod.), tak se tomu popravdě ani nedivím. Vím, že mě tak nevychovávala se zlým úmyslem. Dělala, jak uměla a hlavně, jak byla vychovávaná ona sama. Taky byla jiná doba, jiné možnosti. Ale já prostě vím a cítím, že chci své děti vychovávat jinak. Aby se nebály ze strachu říct, co jim vadí, požádat o pomoc, radu, aby se za sebe nestyděli, neměli pocity úzkosti, méněcennosti… No. Co vám budu vypisovat. Myslím, že to máme stejně. 😉 Opravdu děkuji.
Milé maminky, jsem babička. Je mi líto vás, které považujete své matky (o tchyních ani nemluvím!) za úplné kozy, které absolutně nerozumí dětem. Vychovaly jsme vás! Mějte k nám alespoň trochu úcty! Je v pořádku, že si výchovu dětí děláte podle sebe, ale prosím pokuste se vyslechnout náš názor bez arogance. Stejně jak se dnes chováte vy k nám, tak to okoukají vaše děti a budou se chovat k vám. Já mám naštěstí zlaté dcery, které mou péči přežily. I já měla jiné názory na výchovu než má matka, ale vždy jsme se domluvily. A doufám, že to tak je i v další generaci.
Tento článek by měly povinně číst nejen babičky, ale i maminky 🙂
Plati to aj pre stare pediatricky, novorodenecke sestry atd. A este mi tam chyba tema sladkosti. O skodlivosti a navykovosti cukru sa v sucasnosti toho uz vie dost, len prave tie babicky, susedky, teticky by mali pochopit, ked si matka nezela decko ladovat sladkostami a nekupovat na vsetky sviatky brumikov, kinderka a pod. Inak pekny clanok, ja som vdacna za v tomto smere „normalnu“ mamu ak svokru.
Strašná škoda, že tchýně čte jen Blesk a podobný bulvár… Toto by si měla přečíst, ale stejně by to nepomohlo. Já děkuji za skvělý článek😃
Nebudte na ty babicky tolik prisny, kdyby nebylo googlu, byly by vam dobry! Dneska jsou vsichni prehlceny informacema z netu a vsichni chytry jako radia. Clanek se mi libil, mimochodem 🙂
Pekne shrnuto 😉
Jen jeste vodeni nechodiciho ditete a vseobecne urychlovxni mi tam chybi 🙂
A dalsi mytus, ze med je puvodcem botulotoxinu. 100let stara nepravda ….naopak med je prirozene sladidlo s jednoduchymi cukry, ktere nepotrebuji vapnik ke svemu stepeni narozdil od repneho cukru.
Jsem zdravotní sestra , 75ti letá důchodkyně . Vychovala jsem – a myslím že dobře – dvě dcery a syna . Od dětí mám 6 vnoučat , už dospělých . Nejstarší dva vnuci už mají také děti , čili jsem prababička tří pravnoučat . Své děti jsem vychovávala jinak , mé děti též mé vnuky jinak a nyní tři pravnoučky také jejich rodiče podle svého nejlepšího svědomí . Čtou literaturu o výchově dítěte , komunikují s námi se všemi staršími a my všichni se snažíme při péči o děti „táhnout za jeden provaz „. S dětmi je hodně veselo , směji se od rána do večera ! Snad i já stárnu s nimi pomaleji . . Nějaká pravidla , týkající se dudlíku, nočníku , přehnané výchovy atd. hoďme za hlavu. Hlavně že máme zdravé a veselé dětičky ! Moc jim všem přeji štěstí v životě ! Jarmila
Zajímaly by mě ty boty. Před týdnem mi kotníčkové boty pro ročního syna nezávisle na sobě doporučila rehabilitační doktorka a primář na dětském. Kde je tedy pravda?
Dobrý den, zajímal by mě rozumný důvod, proč je podle Vás nošené dítě lepší než nenošené. Přijde mi to jako totální hloupost. A to z vlastní zkušenosti. A spaní dětí s rodiči naopak ZVYŠUJE riziko syndromu náhlého úmrtí…. Mám to potvrzeno mnoha lékaři.
ještě jedna věc.. na jednu stranu tady kritizujete, jak se v minulosti špatně pečovalo o děti, ale na druhou stranu se tady vracíte k nošení v šátku, které podle vašeho předešlého článku praktikovali matky už 10 000 let př. n. l….
p. s. nejsem babička ani tchýne… ani jsem nevychovávala dítě v období jako naše babičky a maminky… myslím si, že skoro nikdo z nás nemá nějaké trvalé následky z toho, že jsme byli voženy v kočárku, naše maminky měli krásně uklizeno a že jsme dudlali dudlík…
Dobrý den, tak to se nedivím, že je dnes tolik šílených biomatek :-), když se všechny ty rady berou ad absurdum, nastává situace, kdy matka jen dítě na ruce nosí a zcela vynechává svůj vlastní život a postupně si tak zničí i partnerský život, který je nedílnou součástí života. Narozené dítě, kromě mlíčka, lásky a péče potřebuje taky nastavovat pravidla a práh bolesti a socializovat se. To se tu nezmiňuje , ale pro čas budoucí je to stejně důležité jako všechno ostatní, Takže všeho s mírou…nebo jsme my ta generace po celé časy vyrůstající nějak poznamenaní, špatně se vyvinutá a teprve nyní nastupující generace ví jak na to ? Úkolem rodiče je připravit dítě do života, aby se s ním umělo vyrovnat a přežít. A aby by prostor jak jej zvládnout v pubertě. Zatím moje zkušenosti jsou…a že už jsou hodně bohaté…že odolné dítě má nejvyšší šanci.
Děkuji za Váš názor, který s Vámi sdílím. Jsem dvojnásobná babička, ale respektuji svého syna i snachu s jejich výchovou dvou synů, protože pokud se jim něco ve výchově nepovede, tak to postihne hlavně je. Takže je zbytečné je moc poučovat.Slávka
Danieli ,netušil jsem,že bude z Tebe,jednou poradce pro tchyně,jen tak dál,třeba se najdou nějaké,co budou naslouchat.Děda Mirek.Hlavně aby to klapalo mezi Tebou a Tvojí ženuškou.
Ach jo!!! Škoda, že jsem tento článek nenašla dříve. Dodal by mi sebevědomí se ozvat proti činům mé jedu-tchýně. Tchýně na malou rvala boty, v létě podstrkovala i při kojení čajíčky, na čtyřech měsících jí cpala pivním rohlíkem a vpodstatě splnila veškerý z výše zmíněných bodů. Ani tak to není o tom, jak se má mimi vychovávat, ale že miminko je moje a já bych měla být v pohodě s tím, jak se s ním zachází a jak se vychovává. Tchýně vše dělala i přes veškeré mé upozorňování a za mými zády (vždy mi to prozradila neteř, nebo jsem jí při tom nachytala) tím mne degradovala na pouhou chůvu jejího vnoučete. Jsem na sebe naštvaná, že jsem se jí neuměla postavit. Dcera byla nedávno, až na 16 ti měsících, diagnostikována s těžkým rozestupem břišního svalstva. Zřejmě to vzniklo z toho, jak jí tchýně tahala za prsty do sedu (protože takhle se to vždy dělalo) a malá tak měla naučené jak to před lékaři skrýt a zapojit jiné svaly, aby se do sedu dostala. Primářka fyzia řekla, že z ní už žádná sportovkyně nikdy nebude, že se to našlo pozdě. Kdyby mě tchýně poslechla, přišlo by se na to včas a malá by se Vojtovkou do roka spravila. Chtěla bych mít jako maminka respekt a podporu bližních, toť vše.
Dobrý den, moc děkuji za vás komentář, který mluví za vše. Je mi líto, že se to u vás takto stalo. Držím palčky, aby se to alespoň částečně zpravilo. Pěkný den Vanda S.
Nebojte s tchýněmi bojuje většina z nás. Pořád si říkám, proč to tak je. Asi nějaká zakořeněná rivalita, že jsme jim vzaly syna 🙂
Ten rozestup může být spojený s více věcmi, i když zvedání do sedu ho mohlo podpořit. Jako fyzioterapeutka se s tím setkávám velmi často. Moje malá má distazu taky i přes to, že dělám vše jak se dnes doporučuje. Určitě si najděte kvalitního fyzioterapeuta a pracujte na tom, nic není ztraceno. Běžně řeším rozestupy i u dospělých a v jakémkoliv věku s tím jde částečně pracovat. Držím palce, ať je Vaš vztah s tchýni lepší. Mějte s ní trpělivost 🙂
Ono by to stačilo shrnout: Chovejte se ke svým dětem tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě. A nevím, zda by někdo, kdo nechává své dítě vybrecet chtěl, aby ho nikdo neutesil, když to sám potřebuje. Většina z těchto věcí mi přijde naprosto přirozená a automatická. Škoda, že to někteří nedokážou pochopit.
Dobrý den, moc hezký a pravdivý názor. Děkuji moc za komentář. Pěkný večer Vanda S.
Teda, to mi mluví z duše 🙂 A to jsem babka, co kouká zpovzdálí na dceru sa vnučkou a kochá se tím, jak to dnes je 🙂
Souhlas asi se vsim krom spanku na brisku? Spravne rozumim ze ho nedoporucujete? Proc? Studie? Nasledky? Prave spanek na brisku uvolnuje vsechny tezkosti a mimi se lip kdyz to mam rict vyprdka. Muj syn od porodnice kde mi to sestricky poradili spinka a doted (wkoro 2 roky) usina na brisku. Uz jako mimi mi tak spal daleko dyl nez na zadech. Takova ulevova poloha. S ostatnim vsim souhlasim ☺
Dobrý den, z čeho prosím pěkně vyvozujete, že spánek na bříšku nedoporučuji? Nic proti spánku na bříšku nemám. S pozdravem Vanda S.
Mně by prosím zajímalo, jaká je tedy správná „poloha“ u držení-chování dítěte, vůbec bych se nezlobila za ilustrační obrázek 😉
Dobrý den, Lucie,
správná poloha držení dítěte ze tzv. klubíčko, dítě má tedy schoulená záda do tvaru C, obratle jsou rozevřeny, netlačí na sebe, těžká hlava je opřena o vaši ruku a neutlačuje tak nervy procházející krční páteří a netlačí na páteř, která se nebortí. Ramena nejdou do retrakce (dozadu) a dítě nešpulí bříško vpřed. Na váš email zasílám ilustrační obrázek.
S pozdravem
Vanda S.
Dobrý večer, paní Vando.
Děkuji za krásný článek.. Jsem maminka 10týdenní holčičky a musím říct,že mě Váš článek nakopl k tomu,abych si i já nenechala od tchyně všechno líbit.. Ano, vychovala 3 děti (a určitě nejlépe, jak mohla) a jedno z nich je nyní otcem mého dítěte.. Bohužel jsou ale situace, ve kterých s ní nesouhlasím a doposud se bála ozvat.. Teď už vím, že to,jak vychovavám naše miminko je jen naše věc.. Ona už si své děti vychovala a teď by to měla nechat na nás.. Jen chci podotknout,že nejsem člověk, který by si nenechal poradit, nebo nevyslechl názor druhých. Ba naopak.. Ale vadí mi,když mi někdo cpe svoje „dobře míněné rady (máš slabé mlíko, to nošení v šátku není zdravé, nechovej jí pořád, nech ji vyřvat, apod.). Moje mamka je pravý opak.. Vždy mi řekne svůj názor a zároveň nezapomene dodat, že maminka jsem já a ať se rozhodnu podle sebe.. Za to jsem ji strašně vděčná a jsem ráda, že nás respektuje a nesnaží se nám vnucovat svoje moudra.. I proto máme krásný vztah a vůbec mi nevadí, že svojí první vnučku vidí téměř každý den.. Babičky k vnoučátkům prostě patří,to vím a i to tak cítím, a bylo by mi líto, kdyby kvůli různým názorům na výchovu a dalším věcem, přišla má dcera o babičku. Asi to chce vše řešit v klidu a rovnou 😉
Zároveň bych Vás chtěla poprosit o jednu laskavost-budete tak moc hodná a pošlete mi, prosím, ilustrační obrázek správného držení dítěte? Děkuji moc. 🙂
Dobrý den, ano pošlu. Děkuji za komentář 🙂
Dobrý den. Jsem babička a jsem i dětská sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Vychovala jsem dvě dcery, spaly na bříšku ( teď problémy se zády), mívaly dudlík, kojila jsem krátce, sedávaly na nočníku brzy, chodítka byla bezva nápad a ulehčení od celodenní zátěže, prostě tehdy se to tak doporučovalo a dělalo. Postupně se dovídáme spoustu nových věcí, zkoušíme, co zabere. Je pravda, že nejvíc problémů máme v práci s babičkama, které nutí své dcery (snachy) ke starým pravidlům a nenechají si to vymluvit. Jinak víceméně se vším souhlasím, i když spaní společně v posteli se mi nezdá…Měli jsme případy dětí zalehnutých matkou, či nechtě shozených z lůžka. Přikláněla bych se k názoru, ve dne s maminkou při odpočinku, v noci raději v postýlce. A i já, i přes staromódní výchovu, mám s oběma krásný a kamarádský vztah. Vnučky si užívám, trochu rozmazluju, ale výchovu naprosto nechávám na rodičích. Končím se slovy zdravé a šťastné dítě je zázrak 🙂 , který přeji všem. Díky moc
Dobrý den, moc děkuji za pěkný komentář. Myslím si, že na společné spaní se maminka musí hlavně cítit a pokud ano, tak samozřejmě v posteli, kde je to přizpůsobené tak, aby miminko nemohlo nechtěně spadnout a zároveň maminka musí být „naladěna“ na miminko, aby jej nezalehla. Osobně jsem to tak měla se všemi třemi svými dětmi a nikdy se mi nestalo, že bych jej přilehla apod. Ale samozřejmě to nikomu neříkám jako fakt, jen jako svůj osobní pocit. A strašně důležité je, aby maminka dělala to, co je jí příjemné a ne to, co si kde přečetla, že by se dělat „mohlo“ – že je to „dobré“. Respektuji i váš názor – ve dne s maminkou – v noci v postýlce. 🙂 Ještě jednou děkuji a přeji vám nadále krásný a kamarádský vztah s dcerami. Přeji si, abych to pak se svými dětmi také tak měla 🙂 P.S. Babičky mají trochu rozmazlovat 🙂 S pozdravem Vanda S.
Pekny clanek, jeste mi tam chybi sladkosti a jejich skodlivost pro deti. Jinak super a dekuji.
Článek se mi líbí a skoro všechno v něm jsem vyzkoušela s dcerou, i když šátek mi moc nevyhovoval, nemám ráda nic utaženého na sobě. Teď mám zajímavou zkušenost z práce – dělám v lesní MŠ už třetí rok, kde jsou převážně děti takto vychovávané – trochu se nám tam akumulují alternativci. Nemůžu říct, že bychom tam měli s dětmi výchovné, stravovací či jiné potíže. S jedním někdy se dvěma je to trošku složitější, ale jinak, zlaté děti a krásná práce, neměnila bych. Převážněto jsou milé, dobře vychované děti, jsou samostatné, šikovné a ohleduplné a taky poměrně zdravé na dnešní poměry. I když mám pocit, že to na uvedených věcech závisí až druhotně. Jejich rodiče byli vychováváni jinak a taky to jsou převážně příjemní a pohodoví lidé. Je pravda, že potíže pokud jsou, tak tam, kde těm rodičům chybí zdravé sebevědomí.
Dobrý den, děkuji za komentář. Myslím si, že ten kdo byl vychováván „jinak“ a vadilo mu to, nebo cítí, že díky takové výchově na sobě musí pracovat, tak se automaticky snaží své děti vychovávat jinak. Tak jak je mu blízké a s přesvědčením, že takto je to správně v souladu s jeho přístupem k dětem a možnostem dnešní doby. Máte krásnou práci, přeji mnoho spokojených dětiček a rodičů. 🙂 S pozdravem Vanda S.
Přesně moje slova ale obavám se ,ze s naší babí a prababi nám to nepomůže ..ale jinak krasně napsáno.
Mně babičky do výchovy nemluví,ale po přečtení článku mám příjemný pocit, že i když si vše dělám po svém a řídím se instinktem, podle článku dělám vše správně 🙂 …až na naušničky, ty už máme, ale počkala jsem až mi to pocit dovolil 😀 Přeji všem krásné dny s mimísky
Úžasný článok 🙂 Naozaj jediná vec ktorá by sa dala dotiahnut a chybala mi bola uz spominana BKM. S dcerkou som zacala v troch mesiacov a od deviatich sme uz plienku nepouzili. Nehoda sa obcas stane, ale zvycajne je to mojou nepozornostou. Teraz ma 21 mesiacov a viem, ze by som nemenila. Je to uzasny pocit vzajomneho porozumenia a to nehovorim o tom pohodli dcerky ked nemusi mat na sebe plienky 24h/den
Dobrý deň. Som „mladá“ mamička (čoskoro 30) a mám 2 synov: 2,5 ročného a 4-mesačného. Staršieho som nosila len občas od cca 6-tich mesiacov, spal vo vlastnej postieľke, do sedu som ho nedávala a po nedoporučení, sme chodítko ani nekupovali. Kojila som do 8 mesiacov, potom „studňa vyschla“ a pokračovali sme teda umelým mliekom. Chodiť sa učil v kožených barefoot topánočkách a ponožkách pogumovaných na spodnej strane. Cumeľ má stále, ale intenzívne pracujeme na jeho odstránení. Mladší je na rozdiel od staršieho nosený od 9 dní života a spí so mnou v posteli. Mnou pozorované rozdiely: 1)Napriek tomu, že obaja sú „cumlikátori“, mladší so mnou spiaci, sa nebudí na jeho vypadnutie z pusinky, spí ďalej, zatiaľ čo starší sa v jeho veku budil na takmer každé takéto vypadnutie. Musela som k nemu preto často vstávať z postele, dať cumeľ a prípadne uspať. Bolo to tak často až mi zakaždým vychladol paplón a po 3-4 vstávaniach som bola nútená si na teplé pyžamo dať aj župan aby ma prešla triaška. Takže za mňa spoločný spánok jednoznačne, mladší sa už dlhšiu dobu budí v noci len raz. Ak sa bojíte priľahnutia, dajú sa kúpiť špeciálne postieľky, ktoré sa prisunú k posteli a sú na tej strane bez zábrany pre voľný prístup k bábu. 2)Vďakabohu za nosenie, inak by sa nedali splniť potreby oboch detí naraz. A mladší je tak spokojný, takmer vždy, keď sa na mňa pozrie, usmeje sa a to ani nerobím grimasy, proste spokojné bábo. A tá bezbariérovosť… A upratať sa dá, aj navariť a schudla som rýchlejšie ako po prvom 😊 nehovoriac o kondičke. 3)Urobím všetko preto, aby som teraz dojčila dlhšie, cca do 2 rokov. Jednak je to oveľa pohodlnejšie, uspokojím jeho potrebu takmer okamžite, nezaberá to toľko času a ušetrí kopec peňazí. A keď si drobec počas kojenia urobí pauzu aby sa na mňa pozrel a usmial… 😍
4)Matúško (starší) bol síce veľmi pokojné bábo, t.z. že cez deň aj keď bol hore plakal minimálne, čo z časti pripisujem tomu, že som sa v tehotenstve nestresovala. Jurko (mladší) prejavuje nespokojnosť častejšie (tu zas bol stres z hroziaceho cisárskeho pôrodu, nakoniec bol predsa len prirodzený), no nenechám ho plakať a naplním jeho potrebu. Jurko je znateľne veselšie bábo ako bol Matúško – priznám sa, občas som ho nechala poplakať si, čo teraz ľutujem.
5)Matúško vie sedieť aj chodiť aj napriek tomu, že sme ho neťahali do sedu a aktívne nepodávali ruku pri učení chôdze.
Moja svokra sa do našej výchovy nemieša: „Sú to vaše deti.“, za čo som vďačná, detto moja mamina.
Čo sa týka správnej manipulácie s bábom, doporučujem knihu od pani Kiedroňovej (Češka) Rozvíjej se deťátko (nejde mi dať mäkčeň nad e).
Milé babičky a prababičky, ktoré ste čítali článok a cítite sa urazené a ukrivdené: Ako autorka uvádza, nie je to útok na vás a vašu výchovu. Robili ste to tak podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia v danej dobe s najlepšími úmyslami a my si to vážime. Napriek tomu nás, prosím nechajte naše deti vychovávať podľa nášho najlepšieho vedomia a svedomia. Ja svojej mamine nevyčítam, že ma nechala plakávať, čo mi ostalo doteraz – rozplačem sa pre každú sprostosť (aj keď sa snažím to zastaviť, je to proste fyzická reakcia), tiež som po skončení jedného vzťahu začala hneď ďalší, nedokázala som byť bez frajera=> potreba pocitu, že ma niekto miluje, keďže ma nechala vyplakať sa, nadobudla som ako bábo dojem, že nie som hodná lásky, preto tá kompenzácia vo vzťahoch s opačným pohlavím. Už som šťastne vydatá (2013) a sme spolu už vyše10 rokov. Ja viem, že ma moja mamina miluje a keby vie vtedy čo teraz, urobila by veľa vecí inak.
Veď keď som hladná, najem sa, keď som smädná, napijem sa a nečakám až prejde stanovený čas. Tiež by som protestovala keby mi to niekto odopiera a ak by som nevedela moju potrebu dať inak najavo, samozrejme začnem plakať, tak ako som to robievala ako bábo.
Odporúčam tiež knihu Koncept kontinua (škoda, že som sa k nej dostala až pri Jurkovi) je to úžasná kniha, vďaka ktorej som pochopila veľa vecí aj v mojom živote a som o niečo vyrovnanejšia.
Žite šťastne a dlho 😉
A ešte k tomu noseniu. Matúška som musela baliť naširoko a Jurka nie. Takže nosenie určite podporuje správny vývoj dieťaťa.
Hezky clanek, souhlasim s Vami a soucasne take souhlasim s komentujicimi babickami-nekdy odmitnuti jejich rad vyzniva arogantne a ve stylu,ze ony vse delaly spatne. Delaly vse tak,jak v dane dobe bylo zvykem a jake rady dostaly prave ony. Nemam jim to za zle. Nastesti mam velmi chapavou maminku i tchyni, ktere respektuji muj styl vychovy (pretože s nim mozna nesoulasi). Par babicek se zde ohradilo,zda je nase generace spatne vychovana,ne to si nemyslim, ale vetsina z generace dnesnich rodicu (cca 30let) maji priblemy s vyjadrovanim emoci. To bylo neco,co v nasi vychove nebylo prilis podporovano a mnoho lidi s tim dnes tezce bojuje. Taktez telesne tresty,zakazy a dril byly v drivejsi dobe bezne. Co se tyce spolecneho spani v posteli,ano,opravdu snizuje sids,vyzkumy na to opravdu byly.Navic dle odborniku (mam potvrzeno i soudnim znalcem) matka,ktera neni pod vlivem omamnych latek sve dite nezalehne. Preji vsem detem respektujici rodice i prarodice.
Dobrý den, Eliško, děkuji za stručný a výstižný, pravdivý komentář 🙂 Vanda S.
Dobrým den, moc děkuji za článek. Krásně sepsán, do puntíku souhlasím. S negativními komentáři si nedělejte hlavu. Vy jste podala informace, každý at si nad nimi už dumá sám. Cesta každého z nás vede jinam, jedni nás následují a jiní se oddělují. 🙂
V článku jste mi podala odborné odpovědi pro mou maminku jsem vám za to vděčná! ❣️
Hodně úspěchu v budoucnu a spousty takových super článků pro nás ❣️
Dobrý den, děkuji za milý komentář 🙂 Přeji vám krásné dny s vaším špuntíkem a rodiči 🙂 Vanda S.
děkuji MOC za super výstižný článek!!! Ano, měli by číst všichni, i tatínkové a dědečkové ;-). Myslím, že každé dítě má jiné potřeby a je dobré, když se je rodič snaží rozpoznat. Máme 2 syny (skoro 3 roky a 1 rok) a každý je tak jiný! Starší je narozený císařem (neotočil se a po porodu se zjistilo, že měl krátkou pupeční šňůru), hodně plakal, bylo třeba ho hodně houpat a nosit, špatně spal a doteď se snadno vzbudí. Nechtěl spát na břiše. Kojený 16 měsíců, dudlík je nezbytný. Do teď špatně jí a dlouho jsme museli mixovat (ještě i teď někdy, chce umixované jídlo). Mladší syn, narozen přirozeně (bez chemie), usměvavý pohodář, ale poněkud hyperaktivní (prý dráždivé dítě), nejraději spí na břiše a spí dobře. Kojený 6 měsíců, pak už ho zajímalo vše okolo a naše jídlo, sání ho zdržovalo (kdybych neměla srovnání, nevěřila bych jak to může být rozdílné). Dudlík jsme mu více-méně vnutili (úmyslně, aby případným pláčem nebudil staršího, citlivějšího syna). Jí lépe než ten starší, vše chce ochutnat. Spíme tak, že máme z každé strany manželské postele přiraženou dětskou postýlku bez bočnice, tzn. mohou k nám do postele, ale mají i své území ;-), toto doporučuji, pokud se někdo obává společného spaní. Úklid nepřeháníme, máme 2 psy, tak to ani úplně nejde. Děti zdravé. Všem přeji ať dobře vycházejí jak s dětmi tak s rodiči ;-). Já mám úžasnou mámu, která se zajímá o aktuální poznatky a snaží se vnímat potřeby dětí. I když občas je to pro ni těžké a má snahu mě na některé věci přesvědčovat. Např. že dítě má mít pevný řád a pravidelnost… osobně si myslím, že to platí, jen do určité míry a nic se nemá přehánět… nejsme přece roboti, že? 😉
Dobrý den, děkuji za pravdivý komentář. Souhlasím s vámi 🙂 Každé dítě je jiné a je potřeba tak k němu přistupovat. Stejně tak je každý člověk jiný a nelze se o děti starat uniformě podle nějaký jednotných pravidel 🙂 Vanda S.
Takže ja to chápu tak,ze my jsme generace sebevědomých jedinců s chorobami pohyboveho ústrojí,kteří mají špatné zažívání protoze jsme nebyli treba dostatečně kojeni..nejisti a psychicki labilní,protoze kdyz nase mámy potřebovaly vyvarit nase látkové pleny(protoze trba ještě nemely oracky se šestým smyslem) nás nechaly ležet a rvat v postýlce aby to mihly dodelat????? Nechápu to,kde je zaruka toho ze když tohle všechno budeme dělat správně budeme mít zdravé sebejiste děti se správným držením těla???
Velmi, velmi typické. Až se mi z toho svírá žaludek a to jsem chlap. U nás se k tomu ještě přidalo téma mlácení dětí (v 57 zemích světa je to trestné, u nás ne). Na prvním společném obědě s mými rodiči zazněla m.j. věta: „A jak ji teda budete vychovávat? Hlavně pozor na takovou tu nevýchovu. S dětmi to je podobný, jak se psem. Některé věci si prostě nesmí dovolit. Tom, když na balkóně trhal kytkám listy, dostával tak dlouho, až si to rozmyslel.“
Ve článku mi velmi chybí téma tělesných trestů :'( Totálně patologicky zakořeněný bizár. Na toto i další zásadní témata rodičovství doporučuji podcast Marianne 13 hrichu rodicovstvi. Neskutečnej nářez, kdy se budete střídavě klepat hněvem a tupě zírat, co jsme všechno schopní jako rodiče podělat třeba jedním slovem.
Dobrý den. Souhlasím s vámi téměř ve všem. Ale s jednou věcí musím velmi nesouhlasit. Jsem lékařka. Ze smutných zkušeností ze soudního lékařství musím bohužel poznamenat, že spaní s rodiči v posteli se velmi nedoporučje právě pro větší riziko náhlého úmrtí dítěte. Pokud nám přivezli mrtvé dítě s touto diagnózou, ve většině případů se jednalo o chlapce do 1 roku věku, který spal buď na bříšku a nebo s rodiči v posteli. Je dokázané, že spaní s rodiči v posteli naopak úmrtnost zvyšuje. Prosím o úpravu ve vašem článku, protože toto jsou dokázané zkutečnosi i z různých studií a bojím se, že touto dezinformací pouze zvyšujete pravděpodobnosti SIDS, pokud budou maminky brát děti na základě vašeho článku k sobě do postele.
Tady je výňatek i z jiných lékařských zdrojů (sice poze na bázi učebních materiálů pro mediky z wikiskript, ale studie nyní nechci dohledávat: ukládání dítěte ke spánku do polohy na břiše, přehřátí, časné zavádění umělé výživy dítěte, ukládání dítěte do jiného pokoje než jsou rodiče, nebo naopak do postele k rodičům.