Klubíčko není jediná odpočinková poloha

Pokud dítě budete držet jinak, následkem mohou být pozdější obtíže s páteří. Opravdu tomu tak je a je takové strašení nutné?  Jak držet miminko se v poslední době hodně řeší. Jsou různé tábory rádců, kteří mají svá přesvědčení a svá pravidla. Hodně lidí tvrdí, že je jedno, jak dítě držíme, protože ani my jsme nebyli speciálně drženi, a nic nám není. Tak nač absolvovat kurz o manipulaci s miminkem? A jsou také lidé, kteří na to nedají dopustit a mají svá pravidla, názvy úchopů, postupy a celou metodiku. O milimetr jinak či jiný úhel hlavičky od zbytku děla je klasifikováno jako chyba, která může směřovat k vývojovému problému. To je zase druhý extrém, který také není správný. Pozor na „klubíčko“, které brzdí děti ve vývoji.

Maminky potřebují vědět, jak své miminko mohou nosit a držet, nepotřebují být ale strašeny a nepotřebují na to sáhodlouhé manuály. Stačí se jen podívat a naučit se vnímat tělo svého miminka tak, aby věděla, že pohyby, které s ním provádí, její miminko zvládá a jsou mu příjemné. Potřebuje v podstatě jen získat sebejistotu a pár nenucených informací, že tak jak to dělá, je to pro miminko v pořádku. 

Panují mýty, které maminky nejvíce řeší

Pokud budu držet své dítě jinak, než v klubíčku, určitě mu uškodím, mají dojem ty maminky, které se dostaly k informaci, že klubíčko je jediná odpočinková a správná poloha k držení miminka v náručí. Druhý mýtus je, že pokud budou držet miminko vertikálně čelem k sobě, tak dítě poškodí. My se budeme věnovat klubíčku, vertikální držení si necháme na další článek. 

Teorie klubíčka říká:

• ruce i nohy miminka spočívají uvolněné před jeho tělíčkem a pod klíční kostí rodiče
• dbáme na to, abychom dítě nedostali nevědomky do sedu a nevychylovali mu tělíčko mimo osu hlavy
• nos, brada a stydká spona musí být v ose, kterou zajišťujeme dlaní volné ruky pod zadečkem

Pokud tohoto chceme docílit, doporučuji vám pořídit si pravítko, úhelník, hodně velké svaly, výdrž a relativně klidné, poddajné miminko. 

Praxe klubíčka je jiná:

• žádné dítě nechce být takto dlouho smáčklé, nechce mít ruce stále jen položené před sebou a není v silách rodiče udržet dítě stále pod klíční kostí
• dítě hlavou hýbe, protože je živé a není panenka. Nikdy se nám tedy nepodaří mít hlavičku dítěte stále v ose!
• jak jsem psala v předchozím bodě, dítě se hýbe a nezůstane žádná část jeho těla v ose s tou další
• tato poloha brzdí dítě ve vývoji

Mgr. Veronika Kristková, vedoucí fyzioterapeutka Fyzio Beskyd s.r.o. o „klubíčku“ říká: „Klubíčko doporučuji jen u velmi malých a dráždivých dětí a pouze na zklidnění, ne pro delší nošení. U větších dětí často v této poloze vídám nadměrné vyhrbení celého trupu, zejména v oblasti hrudní páteře, což má za následek vysunutí ramen nahoru a dopředu. V této pozici je pak dítě velmi pasivní a není schopno aktivně kontrolovat hlavu ani zapojit horní končetiny.„

Čím větší je kontaktní plocha dítěte s vámi, tím je menší napětí v těle a dítě nemá potřebu kontrolovat si prostředí okolo (viz Moorův reflex aj.). Klubíčko není jediná odpočinková poloha

Jak tedy držet dítě, aby to bylo pohodlné i zdravotně v pořádku?

Dítě odpočívá vždy, když je jeho kontaktní plocha co největší. Dítě potřebuje cítit své prostředí, potřebuje cítit, že se pohybuje a že je jeho hmotnost podepřená nebo uložená. Odpočívá tedy vždy, když má co nejvíce podepřenou hlavičku, záda i pánev. A to může v jakékoliv poloze na vás. Dítěti je potřeba poskytnout rozmanitost a jednostranné držení dle „návodu“ omezuje jeho vývoj. Často se setkávám s rodiči, kteří mi říkají, že již dítě v klubíčku neudrží, že tam nechce být, že se jim dítě vzpouzí. Vycházejí z mylného přesvědčení, že takové držení je jediné správné. Ale samo dítě proti tomu bojuje a chce se z této pozice dostat a aktivně se zapojovat (posilovat). Tuto pozici shledávám vhodnou maximálně do 3. měsíce věku a pak nechte na dítěti, jak na vás bude chtít nejlépe být. Samozřejmě za předpokladu, že se nezaklání.

• Dítěti poskytujeme oporu v souladu s tím, co umí. Například pokud ještě nedrží hlavičku, tak mu ji dostatečně podpíráte. Pokud ji již drží, ale ještě nejistě, tak hlavičku jistíte, ale zároveň jí již necháváte určitou volnost, aby mohlo dítě posilovat.
• Není univerzální návod či pravidlo, jak přesně dítě nosit. Vždy je důležité respektovat dané dítě, jeho potřeby, svalový tonus či dráždivost. Dráždivé děti (takové, které se prohýbají do luku, mají citlivější nervovou soustavu, více pláčou, mají větší svalový tonus/pnutí) je lepší nenosit na tzv. aktivní polohy. Tedy tak, kdy se nedotýkají hlavičkou nebo zády našeho těla.
• Jediné, na co by si měl dávat rodič pozor, je záklon hlavy a prohnutí v zádech dozadu.
• Polohy střídáme.

Každé dítě je individuální a neexistuje přesné pravidlo, jak správně nebo dobře s miminky zacházet. Obecně platí, že miminkům je potřeba poskytovat oporu v souladu s tím, co umí. Dítě by nemělo mít hlavičku v záklonu a nemělo by se prohýbat v zádech. Je tedy na rodiči, aby pochopil a vycítil dovednosti svého miminka a zacházel s ním podle jeho potřeb.

Pokud je dítě dobře „softwarově“ (mentálně) vybavené, ani nešetrné zacházení nepoškodí jeho vývoj.

Pokud má miminko již vrozený handicap nebo vývojově zaostává (mentálně či fyzicky), je potřeba zbystřit a nechat dítě překontrolovat lékařem a ten vás odkáže na příslušné pracoviště, kde vás zaškolí a budou řešit individuální přístup a handling či terapeutické cvičení.

Možné příklady nošení miminka

1. Zády k nám – miminko si opírá záda a hlavičku o náš hrudník a my jej držíme za mírně podsazenou pánev, která zajistí rozvinutí obratlů a zakulacená záda miminka.
2. Bokem k nám – miminko leží se zakulacenými zády v náručí jedné ruky a bokem se dotýká našeho hrudníku. Druhou naší rukou si můžeme miminko přidržovat.
3. Na pažích – pánev miminka se opírá o náš hrudník, záda spočívají na našich předloktích a hlava miminka je v dlaních. Tato poloha je vhodná k seznamování a povídání si.
4. Na našem předloktí – miminko leží bříškem na předloktí naší ruky a dlaní fixujeme pánev. Druhou rukou jistíme záda a zadeček miminka. Tato poloha je vhodná pro odříhnutí a při bolestech bříška.
5. Vertikální poloha čelem k nám – vhodná pro odříhnutí nebo pro utišení plačícího miminka. Všimněte si, že fixuji hlavičku a záda dítěte tak, aby nešly do záklonu. Dráždila by se tak nervová soustava miminka a jistě by to pro něj ani nebylo pohodlné. Pro vás ovšem také ne. Tato poloha miminku nijak neškodí, ale doporučuji, aby v ní netrávilo mnoho času, protože nemá rozhled a mohlo by docházet k přetěžování paravertebrálních (zádových) svalů. Vhodnější alternativou je miminko si povystrčit až na vaše rameno.
6. Zády či čelem k nám v sedě – dbejte na podsazený zadeček a poskytujte oporu zádům a hlavičce mimika. Pomáhá k odříhnutí a je vhodná také pro děti s refluxem. Jemným natáčením boků miminka do stran může posilovat šikmé břišní svaly.
7. Přes rameno – poloha vhodná k odříhnutí či uklidnění plačícího miminka. V této poloze si jen dejte pozor, aby miminko příliš nezaklánělo hlavičku.

Toto nejsou jediné správné způsoby držení miminka v náručí. Jsou to pouze praktické ukázky, jak je to pro vás a pro miminko nejpohodlnější a nejpraktičtější. Mohli bychom vymyslet x dalších s nuancemi pár centimetrů a nazvat je různými speciálními názvy. Záměrně to tak nedělám, protože by jich musel být milion. Dbejte na rozmanitost držení, protože jedině ta poskytne dítěti potřebné stimuly k posilování těla a psychomotorickému vývoji.

Jak miminko motivovat k vývoji? Jak s ním zacházet?

Máte malé miminko nebo se na něj teprve těšíte a nevíte, jak na něj? Nejste si jistá, váháte, jak miminko zvedat a nosit v náručí tak, aby mu to bylo příjemné? V online kurzu a knize, která je skvělým fyzickým doplňkem videí, si spolu vysvětlíme a ukážeme to nejdůležitější v péči o malé miminko od narození až po první krůčky vašeho miminka do posledního puntíku. Handling s miminky znamená vlastně jakékoliv zacházení s nimi. Jde o zvedání, nošení, chování v náruči, pokládání, uklidňování při pláči, přetáčení, polohy k sociálním kontaktům, odpočinkové polohy, přebalování, polohy k mytí zadečku, sprchování. Tyto doteky a podněty by měly respektovat psychomotorický vývoj miminka a jeho potřeby. Vycházím z kinestetiky, tedy vědy o vnímání pohybu. Podívejte se, co vše kniha a video kurz obsahuje. 

Nechte si zasílat upozornění na nové články.

Jméno

E-mail*

Vanda S.