Hladké, profesionální, ale chladné a bez emocí
Je to dnes jiné?
Aneb „To za nás nebylo“
Po narození mých dětí se mi vrací vzpomínky z dětství, občas nechápu, kde se berou, ale s dětmi si vzpomenete na mnohé. Uvědomíte si, co to je rodičovská láska a to hlavně i zpětně ke svým rodičům. Ne vždy to musí být růžové vzpomínky, ale i ty nás nějak formovaly a třeba díky nim jsme lepší. Často přemýšlím, jak jsem se narodila já, poznamenalo mě to nějak? Jak to bylo dřív, jsem se ptala mamky a povím vám to v takovém malém ohlédnutí zpět a zamyšlení se.
Jak to bylo dřív?
Narodila jsem se v Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí. Táta mě poprvé viděl skrz nemocniční okno. Máma mě svírala v zavinovačce a nadzdvihovala mě v náručí, aby mě ukázala tátovi. Dříve, pokud rodička přijela i s planým poplachem, domu puštěna již nebyla a tatínkům bylo suše oznámeno „zavolejte si“. U porodu být nesměli, a tak nemělo cenu někde čekat a jezdili vyčkávat domu.
Jakmile nastal den D, tak se na sesterně odehrálo holení a klystýr a pak šup šup na „hekárnu“. Tam trávily rodičky celou první dobu porodní. Porodní „sály“ pak byly oddělené jen plentou, budoucí maminky tam ležely vedle sebe a z obavy, aby nebyly označeny za hysterku, panoval všude klid. K porodu docházelo na tvz. koze, kde měla rodička nohy prostrčené ve speciálních držácích a často prý byly i připoutány páskami. Vše běželo hladce, profesionálně, ale chladně a bez emocí. Nástřih byl automatický a běžně se prováděla Kristellerova exprese. Metoda je to zakázaná, ale stále se sem tam provádí. Sestra si lehla na mamky břicho a tlačila do něj, aby mi pomohla ven. Mámě z toho ruply snad všechny žilky v očích a já měla hlavu šišatou jako smrková šiška. Byly jsme to parádnice.
Jaké je to dnes?
Vzpomínám na své tři porody. U všech byl manžel se mnou a pokud to šlo, držel mě za ruku. Děti mi byly položeny na hrudník a poté odneseny na vyšetření. Zvládla jsem jeden porod přirozený a pak jsem si střihla dvě akutní sekce. Trápilo mě, zda nepřirozený porod špatně neovlivní mé děti. Více o tom, co čekáme a nakonec vlastně máme, jsem psala zde.
Mé děti jsou na tom stejně jako já, uvědomila jsem si, ale s jedním rozdílem. Jsem si jistá, že já jsem své porody prožívala v klidu, bez strachu, samoty, a s větší infomovaností a vím na sto procent že počáteční blízký kontakt s mými dětmi se jim do podvědomí zapsal. I když ještě dnes přetrvávají staré chladné či zakázané techniky, je to velký krok kupředu.
Věřím v to, že nejvíce záleží na nás. Na našem vnímání a nastavení.
Nevím tedy, jak mne ovlivnilo to, co máma prožívala či neprožívala u porodu, a nebo to, že mne jako čerstvého novorozence ošetřili hned po porodu, ukázali mámě a odnesli pryč mezi další zabalené novorozence a k mámě donesli na první kojení až po několika hoinách.
Nejsi víc matkou, pokud porodíš přirozeně, jsi víc matkou, když jsi spokojená.
Máte malé miminko nebo se na něj teprve těšíte a nevíte, jak na něj? Nejste si jistá, váháte, jak miminko zvedat a nosit v náručí tak, aby mu to bylo příjemné? V online kurzu a knize, která je skvělým fyzickým doplňkem videí, si spolu vysvětlíme a ukážeme to nejdůležitější v péči o malé miminko od narození až po první krůčky vašeho miminka do posledního puntíku.
