Vaničkování potmě

Hodně z vás se mne ptá, jak pokračuje vaničkování Elišky. Holčičky, která se narodila nevidomým rodičům. Jak jsme začali vaničkovat, jaké bylo první setkání, které nejen mne ale i vás dojalo, a jak Elinka krásně plavala, se můžete dočíst v předchozím díle.

Dnes bych vám ráda pověděla, jak pokračujeme dál. Elišce je skoro pět měsíců. Zvládá pasení koníků, otáčí se ze zad na bříško, nahlas se směje, od ucha k uchu a dělá rodičům samou radost. Má ráda nošení v šátku a povídání s maminkou. Je to moc šikovná holčička.

Ve vaničkování je Eliška a její maminka naprostý profík! V první lekci jsme se naučili vkládat do vody, polohu klubíčka, kdy si miminko zvyká na vodu, poté jsme přešli na první cviky na zádech. Splývání, držení v týlní oblasti a zahájili jsme abecedu potápění a potírali jsme Elišce obličej mokrou dlaní na vyslovený signál. Lekce jsou z mé strany vedené jinak. Běžně rodičům ukazuji cviky a poté předávám miminko jednomu z rodičů, a ten cviky opakuje a učí se je za mé asistence. S maminkou Elišky to děláme jinak. Protože maminka nevidí, rovnou drží Elišku a já vedu maminčiny ruce. Upozorňuji na věci, které by mohly být překážkou, jako zvolit vhodnou hloubku zanoření miminka, nebo upozorňuji, na co si dát pozor při jednotlivých cvicích. Poté si ještě cviky opakujeme venku z vody a povídáme si. Pomohla jsem také vybrat vhodnou zavinovačku, předala jsem informace ohledně očkování a také jsme Elišku fotili. Aby měla památku, jak vypadala, když byla malinká, a jaké má báječné rodiče.

To, co jsem zažila u druhé lekce s Eliškou, mi vyrazilo dech!

Do další návštěvy s Eliškou maminka vaničkovala sama. Dle naší komunikace zvládali vše parádně. To jsem ale ovšem netušila, s jakým přehledem a profesionálním uchopováním a provedením jednotlivých cviků se setkám. Stává se, že s maminkami na druhé lekci opakujeme některé věci z minula, nebo znovu procvičujeme jednotlivé úchopy, protože si maminky nebyly jisté provedením, zda je dělají správně. To, co jsem zažila u druhé lekce s Eliškou, mi vyrazilo dech! Celou lekci mi zopakovali bez sebemenší chybičky s takovým přehledem, že jsem se posadila na zadek a nestačila jsem říct nic jiného, než že si paní Báru najmu jako svou pomocnici. Její úžasný cit v rukách, procítěnost, jemnost, šikovnost, obratnost jsou zkrátka pozoruhodné. Pokud se k tomu ještě přidá nadšení do cvičení a radost z krásně vykoupaného a spokojeného a unaveného miminka, je to prostě báječné. Ve druhé a třetí lekci jsme přidali další cviky a připravovali se na čtvrtou návštěvu a první potopení pod vodu.

Vždycky mě hrozně mrzí, že takový úsměv rodiče neuvidí.

Jako ryba ve vodě. Eliško, žbluňk, zaznělo a s komentářem tatínka: „Je-ži-š,“ jsme byli pod vodou. Krásně, precizně, bez problému a ještě nás Eliška odměnila krásným, skutečně krásným úsměvem. Vždycky mě hrozně mrzí, že takový úsměv rodiče neuvidí. Úsměv Elišky mám pro vás na fotografii. Na čtvrté lekci jsme opět fotili a já se musím veřejně přiznat k mému dalšímu dojetí. Stativ na světlo mám krapet porouchaný, vozím jej v autě s sebou, stále rozkládám a skládám. Celá trojnožka se mi povolila a vypadly matičky k utahování. Protože jsem při sestavování stativu v obýváku trochu zanadávala, tatínek Elišky se mi nabídl, že by se na stativ podíval. Elišky tatínek učí hru na klavír a také opravuje hudební nástroje. Než jsem se nadála, stativ byl opravený i s komentářem, že jsem tam dostala speciální matičku i s krytkou. Odměnou snad budou další fotky pro Elišku. 🙂